Víkendový trojboj oblastních žebříčků a mistrovství byl zakončen v neděli závodem na krátké trati v blízkosti Staré Huti. Z říčanského oddílu se jej zúčastnilo více než 60 běžců, mezi nimi i celá řada nováčků.
Organizace této velké dávky závodníků připadla na Prakina, který se jí zhostil na výbornou. Nejdříve se prokousal dlouhou frontou na prezentaci a posléze odstál většinu času v blízkosti startu, kde trpělivě nováčkům vysvětloval, jak to ve startovním prostoru i v lese chodí. Teprve poté se vydal na svou vlastní trať.
Centrum závodu bylo situováno do školní tělocvičny ve Staré Huti, která ovšem byla příliš malá na závod, jehož se zúčastnilo kolem osmi stovek závodníků. Ani prostor v nejbližším okolí neposkytoval příliš přívětivé zázemí. Jako nešťastné se pak ukázalo umístit prezentaci ke dveřím tělocvičny. Výsledkem byla dlouhá fronta a neustálé promílání lidí čekajících na prezentaci a mířících z/do tělocvičny.
Pojďme ale raději do lesa. Prostor startu a cíle byl zhruba 2 km od centra. Což je vzdálenost, která některým dospělým vyhovuje, protože se alespoň před závodem dostatečně protáhnou. Na druhou stranu pro nejmladší děti je cesta na start a zpět výrazně delší než jejich samotný závod. Běželo se na mapě Ježibaba, která pokrývá poměrně rovinatý prostor SV od obce. Nejvýraznějším terénním prvkem jsou prudké srázy k říčce Kocábě na východním okraji mapy. Les byl dost zarostlý četnými ostrůvky ostružiní.
Více závodníků se z lesa vracelo s krvavými šrámy. Mezi nimi vyčníval vítěz kategorie H35 se zkrvaveným obličejem, jak ostatně dokumentuje jeden ze snímků od Davida. Zjevně si Ježibaba vyžádala svou daň. I po mém příchodu na shromaždiště jsem se místo obvyklých dotazů na postupy dočkal otázky: „Kde máš krev?“ Díky kontaktu s ostnatým drátem schovaným ve svahu v blízkosti kontroly č. 63 jsem mohl ukázat patřičně označenou ruku, což dav očividně uspokojilo. Některé komentáře k postupům na mapách na internetu ukazují, že na drát si naběhlo více lidí.
Podívejme se na výsledky říčanských. Některým se závod velmi vydařil, jiným naopak moc ne, máme i několik disků. Každopádně bojovali všichni a patří jim za to poděkování. Není možné vyjmenovat všechny, tak je pár nejvýraznějších výsledků (do 10. místa, řazeno po kategoriích):
D10 – s náskokem zvítězila Maki, velmi pěkné třetí místo vybojovala Ema R.
D12 – 2. místo Martina P.
D14 – 10. místo Bára S.
D16 – 2. místo Hanka Š.
D18 – 2. místo Anička F.
D21K – 5. místo Anička S.
H10L – 5. místo Ondra T., osmý Pavel K.
H12 – 7. Matouš N.
Mezi veterány dosáhli nejlepších výsledků:
D35 – 11. Iva Š.
H35 – 15. Petr S.
H45 – 6. Petr Š.
T5 – 5. Karel N.
Navzdory několik pódiovým umístněním jsme se vyhlášení vítězů nedočkali neb nefungující systém na zpracování výsledků vyplivl jejich finální verzi až dva dny po závodě.
A na závěr jedna perlička, kterou je možno použít i jako odstrašující případ. Jeden z říčanských mladších veteránů se zájmem o tvorbu map se zjevně rozhodl provést důkladnou revizi mapy v okolí třetí kontroly (viz. výřez z mapky). O tom, že to nebyl nejlepší nápad, svědčí mj. i čas strávený v tomto prostoru, který se pomalu blížil celkovému času vítěze v dané kategorii. Takhle tedy opravdu ne!
