O víkendu se parta nejzávodivějších RIC-borců zúčastnila závodů žebříčku A,B u Trutnova. Počasí bylo skvělé, ze startu nás na trať vyprovodila čarodějnice, v lese byly strašné kopce, za které jsme se večer odměnili stravou pro sportovce nepříliš vhodnou :), přespali jsme u Damiána a v neděli jsme si zakličkovali mezi skalkami. Ale všechno popořadě.
V sobotu jsme dorazili na krásné shromaždiště na rozlehlé louce u lesa. V pohodě jsme si složili věci na hromadu a rozešli jsme se na prezentaci, pro popisky nebo okukovat stánky se sportovním vybavením. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zamířili zpět k našim věcem, nad kterými se začínal zhmotňovat pardubický stan. Jako moudřejší jsme se tedy přestěhovali, ale věci jsme ve změti cizích stanů a zavazadel sháněli do kupy ještě dlouho.
Na startu, vzdáleném pouhou polovinu kilometru, čekala čarodějnice, která závodníky vyprovázela do lesa šlehnutím koštětem a průpovídkou ,Letu zdar!'. Dámy však o tuto předstartovní podporu přišly, neboť čarodějnice se usadila v pánské části startovního koridoru. Jestli však mělo její požehnání vliv na výsledky, posuďte sami.
Ač parametry tratí předznamenávaly výživnou klasiku, hned po startu to tak nevypadalo-pěkně po cestě, pak podél oplocenky z kopečka a na kontrolu do údolíčka. Jenže cestou na další kontroly už přišlo ke slovu slibované převýšení, které dalo pokyn trutnovským kopcům a ty začaly před nebohými závodníky rašit jako houby po dešti. Velmi vhod proto přišly i četné občerstvovačky, které ovšem pořadatelé umístili do hustníků, takže kdo čekal, že kontrolu díky kelímkům a obsluze najde bez obtíží, byl těžce zklamán.
Počasí nás taky nešetřilo; bylo sice krásně, ale na běhání toho sluníčka bylo až moc. Na sběrce, kterou strážila čarodějnice (tentokrát jen hadrová), jsme se proto zjevovali značně vyčerpaní, ale neskonale šťastní, že už máme všechny kopce za sebou. I když do cíle to taky nebyla úplná rovinka, ale oproti těm sklonům v lese to bylo skoro z kopce...
V pozdním odpoledni jsme se přesunuli na chatu Damián, kde jsme se ubytovali za skvělou cenu 140 Kč/osoba. Na prostranství před chatou nechybělo ohniště, takže jsme vytasili naše kulinářské umění a připravili si grilovací hody. Na čarodějnice jsme byli letos hodní a místo nich jsme (při)pálili jen krkovičku. Rodičové besedovali u ohně a doplňovali ionty zlatavým mokem a potomci mezitím podnikli dobrodružné výpravy po okolí.
V neděli jsme se probudili opět do krásného dne, jen o malinko chladnějšího než sobota. Po snídani jsme si sbalili, špinavé nádobí dali do prehistorické myčky, kterou jsme dle pokynů paní domácí zapnuli na program B2 a vyrazili jsme na shromaždiště. Odtud jsme vyráželi na start, jehož pozice 2,4 km od shromaždiště umožňovala důkladný rozklus.
Stavitel závodníky hnal hned po startu na hranu svahu, která byla poseta skalkami menšími i většími. Zde bylo nutné zachovat chladnou hlavu a počítat údolíčka; hodně se zde chybovalo. Po tomto zajímavém úvodu už byl na trati většinou jen jeden zásadní postup: volba rovně přes údolí/okolo po cestě. O pořadí v cíli rozhodovalo často pár vteřin, proto bylo důležité nevypustit ani doběh a hecnout se v kopci na sběrku.
Závody to byly krásné a pořadatelé zaslouží pochvalu za skvělé zázemí, nedělní GPS přenos elity a především za krásné tratě, které byly přesně tak, jak mají vypadat. Klasika dlouhá a náročná, s mnoha nejednoznačnými volbami postupů a middle s krátkými, technickými postupy. Jistou nepříjemností byla dlouhá doba, po kterou se startovalo, ale při rekordní účasti asi 1500 lidí každý den se není čemu divit.
Nejlepší výsledky sobota: Nejlepší výsledky neděle:
D10: Maki 2. , Bea 5. D10: Maki 4. , Bea 8.
D18: Bára V. 3. D18: Bára V. 3.
D40: Ivca 5.
H35: Petr Sládeček 9.
Fotky od Lucky:
