Zpráva z tradičního podzimního cyklosoustředění

Ve čtvrtek 15. září jsme za zapadajícího slunce přijeli na Filipovu Huť na tradiční podzimní kondiční soustředění. Večer jsme před chalupou – ve světelně neznečistěné přírodě – pozorovali polostínové zatmění Měsíce.

Ráno jsme děti vytáhli na rozcvičku a potom jsme za krásného slunného počasí vyrazili na výlet.

Asi po 3km v prudším sjezdu na zpevněné ale trochu písčité a kamenité cestě selhaly Bohdě brzdy a už „letěla“. Naštěstí,  zůstala na cestě, zatímco kolo – již bez řidičky – přeskočilo přes kámen a spadlo asi z metrového srázku do maliní. Bohďu jsme ošetřili, jen drobné odřeniny – na mnoha místech, kolo se však ošetřit nedalo. Z předního kola osmička a také další oděrky. Bohďa byla sice trochu otřesena, ale chtěla dál pokračovat ve výletu. Míša N. ji půjčila svoje kolo a sama se vrátila pěšky do penzionu. Celé družstvo trochu zkoprnělé a s respektem k šumavským stezkám pokračovalo přes Antýgl na Horskou Kvildu, kde jsme měli první svačinu. Trenérka Gábina nám ukázala, co všechno  vozí správný trenér v kapsáři – tedy vlastně v batohu, na cyklovýlet – několik balzámů na rty, vstupenku do Solného muzea v Rakousku, tužku se zavíracím špendlíkem, různé krémy …).

Pokračovali jsme na Churáňov na oběd. Po obědě jsme se rozdělili na dvě elitní skupinky.  První elitní (Bohďa, Barča, Honza, Matouš, Vašek, David, Lojsa) – pod vedením Honzy vyrazila přes Nové Hutě, Borové Lady na Bučinu. Druhá elitní (Matyáš, Kuba, Štěpa, Ondra, Markéta, Ema) – s trenérkami Gábinou a Klárou, jela prověřit cukrárnu na Kvildě. Když jsme vychutnávali dobroty, přišla SMS od první elitní – Lojsa neubrzdil prudký sjezd a skončil v kopřivách a maliní. I tentokrát měl jezdec jen drobné odřeniny – přes půlku obličeje – ale on i kolo byli provozu schopni a Lojsa statečně dojel až na chalupu.

Večer jsme hráli dětmi oblíbenou hru – hádání obrázku při postupném odkrývání políček. (Pro velký zájem stejně tak i v sobotu)

V sobotu jsme byli přihlášeni na závody jihočeského žebříčku – při stovce účastníků byl každý pátý závodník z OB Říčany. Od rána intenzivně pršelo, takže do dvou minut od vystoupení z auta jsme byli skrz na skrz. Pořadatelé připravili vskutku voděvzdornou mapu, natištěnou na „textilním“ papíru Pretex, což se opravdu hodilo. Za neustávajícího slejváku, v podmáčeném terénu, louky, bažiny – děti statečně bojovaly  –  a také vybojovaly mnoho pěkných umístění: H10 Štěpán stříbro, H12 David Sch bronz, Vašek stříbro,D14 Barča bronz, H14 Lojsa bronz a Honza V ZLATO!!!, D16 Bohda stříbro.

Dospěláci si přírodu užili také důkladně – les s popadanými mechem porostlými stromy, kmeny byly špatným odrazovým můstkem pro další krok, po nejistém odrazu z kluzkého kmene, tak následovalo další šlápnutí do bažiny. Z malých romantických lesních potůčků se během závodu staly čiperné potoky s pěkným proudem vody. Když jsem minulý týden na A závodech v Jizerkách obdivovala dorostenky, jak se téměř nadšeně boří po prsa do bažiny a pak hbitě vylézají, jen aby co nejrychleji čiply kontrolu, netušila jsem, jak se další sobotu budu hodinu občas až po pás do bažin bořit já (na rozdíl od nich jsem hbitě nevylézala, hlavně že jsem udržela obě boty na nohou, nasáklá podprsenka a 2 trička se staly pěkným závažím, aspoň že mám ten síťovaný dres). Kdybych se tam potkala s divočákem, nedivila bych se, že by mě považoval za další bachyni ve svém stádu  – díky tmavému dresu, samozřejmě.

Trocha tvrdých dat – průtok ve Vltavě na stanici Lenora (tedy o několik km po toku níže než se konaly závody, se během 5ti hodin téměř zčtyřnásobil.

ČasStav - cmPrůtok - m3/s
17.9.2016 15:00614,33
17.9.2016 10:00401,14

Zapomněla jsem dodat, že zdaleka ne všichni to v lese patlali jako já – máme i dvě dospělácké stříbrné medaile – Karel a Tomáš.

Po závodech jsme se usušili, nakrmili, odpočinuli. Počasí se umoudřilo, tak jsme se přesunuli auty do Srní a obešli  7km okruh. (Než jsme se do Srní vrátili, zavřeli nám místní vyhlášenou cukrárnu – tak snad příště).

V neděli ráno jen mžilo a hlavní meteorolog soustředění Tomáš předpovídal ubývání oblačnosti, i vydali jsme se na výlet na Březník. Oblačnost, bohužel, nejenže neubývala, ba naopak déšť houstl a houstl. Ale oddílové děti jsou odolné a nikdo neprotestuje. Pod Březníkem byl vyhlášen závod  – sprint na kolech – 400m délky, 33m převýšení – k infocentru. Děti startovaly ve vlnách a vyhrály vlastně všechny. Během výletu jsme potkali jen málo podobně nadšených lidí, kteří měli potřebu vyjít či vyjet na kolech v nevlídném šumavské podzimním dopoledni.

Kromě již výše popsaných soutěží, jsme si my dospělí uspořádali takovou malou tipovačku – kolik dětí v sobotu/neděli ráno při příchodu do kuchyně/jídelny pozdraví. V sobotu byly naše tipy – 1-2-3 děti. Pozdravil jen Ondra! (ani naše vlastní děti nepozdravily), v neděli byly tipy daleko optimističtější od 6 až po všechny. Zase jsme byli zklamáni. Pozdravilo právě 6 dětí (a to jsme jako pozdrav uznali i jakési zamručení na půl pusy). Fyzičku mají děti dobrou, odolné proti dešti jsou taky dobře, umí zorientovat mapu, ……   ale na pozdravení musíme ještě zapracovat.

Během pobytu se na chalupě objevily 2 reportérky (Bohďa a Barča), které udělaly krátký rozhovor s několika dětmi. (doplňky v závorkách už nejsou od reportérek)

Jaký máš názor na počasí?  Matyáš – „Počasí úplně na ho*no.“

Dělal jsi ve volném čase (moc ho děti neměly) něco jiného, než hrál na mobilu? – Matouš – „Jo, koukal jsem se někomu jinému do mobilu, spal, jedl a skákal z postele.“ (což bylo samozřejmě zakázané)

Jaká byla cesta autobusem? Honza – „Emm, docela v pohodě.“

Jak často sis dobíjela mobil? Maky – „Hodně často, tak 7x“ (prosím rodiče o zakoupení mobilu, který více vydrží :-))

Zlobili Tě spolubydlící na pokoji?  Barča – „Jo, Maky a Ema, pořád křičely.

Jak Ti chutnalo jídlo? Štěpán – „ Noo, sladce.“

Jaký byly závody? Lojsa – „Mokrý.“

Jaký byl výjezd na Černou horu? David – „Kamenitý.“

Líbila se Ti večerní hra?  Vašek – „Dobrá“

Líbilo se Ti ubytování?  trenérka  Gabča – „Mně se tento typ ubytování strašně líbí, protože můžeme  u stolu sedět společně.“

Co sis dal v cukrárně na Kvildě? – Kuba – jen nahodil svůj úžasný úsměv a nic neřekl. Za něj odpověděl Štěpán „Zmrzlinu, Kuba neumí mluvit.“

Kubův odzbrojující tichý úsměv nás držel nad vodou celé tři dny!

Fotogalerie:

Ranní rozcvička Zkouška kol Předvýjezdová kontrola Bohďa má červené kolo

První zastávka - možná jsme jeli po zakázaná cestě osmička ... Bohďa má bílé kolo Trenéři volí další trasu

Vidím město veliké ... Svačina - zdravá Svačina - nezdravá Sportovkyně

Sportovci Svačina na Černé hoře - Bohďa i Lojsa se usmívají Lojsa 5 minut po pádu Na Chalupské slati

Schováni před deštěm Před odchodem na start Příprava na OB závod Zarážka dveří

Rozřazení do soutěžních skupin dle startovního času A ještě jednou Mží ti do vlasů ... ... když déšť, ten špatný kamarád

Nejusměvavější člen týmu Modravský potok Bohďa má fialové kolo 25-nespletl-si-nekdo-kolo-2

Už je to v pořádku Soustředění před sprintem Start sprintu na Březník Březník

Vyhodnocení sprintu

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.