Pohled velmi zaujatého otce
Rozpis olympijských tratí mě udržoval velmi nízko v očekávaných výsledcích - sprint, krátká trať, město - to všechno se neslučuje s kvalitami Martiny - dlouhé tratě, složitý terén... Účast republikového výkvětu ještě slibovala neúprosný trest za každé sebemenší zaváhání. Nicméně důvěra v kvality svěřence, trenérů a důsledných příprav mě udržovala v naději v umístění okolo poloviny startovního pole. Tajně jsem doufal i v nějaké to překvapení. Přenosy mladších dětí nebyly v televizi, takže nervozitě neubralo opakované mačkání F5 na stránkách s výsledky.
Pondělní sprint
Do závodu jsem nastoupil již kolem deváté hodiny přesunem schůzek, přípravou dostatečného množství pití a jídla. Následoval boj s F5. Dříve než zveřejněné výsledky se však ozval telefon, ve kterém se ozvalo spousty slov, které jsem od slušně vychovaného děvčete, jakým Martina je, neslyšel. Doufám, že i do budoucna alespoň zůstane u kura domácího a nepřejde k těžšímu kalibru tura.
Špek. 
Procházel jsem si mapu, postupy, říkal jsem si kde ta husa mohla udělat takovou chybu. A ejhle, skočil jsem na špek stejně jako Martina. Předpokládám i polovina startovního pole. A to jsem seděl u počítače na židli a koukal v klidu do mapy. Sprint mezi baráky trval kolem 10 minut...
Schválně kolik z vás skočí na stejný špek, pište na nástěnku kde ten špek je a odkud jste se vraceli.
Pád z průběžného 8. místa na 26. byl hodně bolavý, ale v této konkurenci neodvratný. Mrzí to i z pohledu časů na dalších kontrolách. Ale jak říká PavelK - zajíci se sčítají až po honu.
Výsledky sprintu
Mezičasy
Úterní štafety
V úterý jsem věřil ve zodpovědný přístup svěřence v týmové soutěži. Já osobně bych považoval chybu ve štafetě za větší prohřešek než v individuální soutěži. Po výsledcích mi padl kámen ze srdce, svůj úsek Martina dala vcelku slušně a předávala na velice pěkném 6. místě bez výrazných výkyvů na kontrolách. Parťáci to pak udrželi na celkové 7. místo. Mapa opět humus mezi barákama se spoustou zdí, průchodů a s poměrně dost variantami voleb postupů. Špek tu vyloženě asi žádný nebyl, horší postup se však dal zvolit vcelku lehce.
Středa - krátká trať
Z přesunu do pro orienťák typičtějšího terénu - do lesa - se zvýšily mé naděje a očekávání na kvalitnější umístění. Naštěstí nebyl živý přenos v televizi ani na internetu, pražská záchranka tak byla ušetřena jednoho výjezdu.
Výsledky byly tentokrát dříve než telefon. Měl jsem tak čas na zklidnění mysli. Ano, v telefonu došlo i na tura domácího...
Špek. Nováčkovská daň byla krutá. Nic složitého, nic těžkého, jen na 16 si uvědomila, že ne vždy čára vede ke kontrole, na kterou se má běžet. Šup po zadku dolu pro 14 a zase nahoru. Běžet 2x kopec na 16 bylo dlouhé a ještě vzalo síly na závěr.
Dokážu si vcelku jasně představit sebe v naprosto stejné situaci - a to by pak nezůstalo jen u domácích zvířat.
O to více bolí propad z bojů o medaile na 18. místo. Průběžně byla Martina stále okolo 3. místa.
Výsledky middle
Mezičasy middle
A zase jsme u toho sčítání zajíců po honu.
Každý ze závodů měl v sobě špek, který měl oddělit zrno od plev, vyškolit méně zkušené. Přínosem budiž fakt, že se touto olympijskou zkušeností Martina postarala o to, že příště bude mezi zrnem.
Olympiáda ještě pro mne měla společenský přínos, neboť se mi nejen z rodinného kruhu začaly sbíhat informace ohledně času, kdy byla Martina zahlédnuta v televizním přenosu - ať už ve večerních shrnutích, tak v přímých přenosech. Kde na koho mávala, kde přebíhala přes trať...
V brzké době očekávám vyjádření svěřence z pohledu účastníka přímo na bojišti. Doufám, že již hlava vychladla a nebudu muset provádět jazykové korektury:-).
Hrdý otec
