Exklusivní poSMIKové rozhovory

Dnes v neděli jsme měli možnost potkat několik našich borců, kteří výrazně překvapili na letošním SMIKu. Dva z nich příjemně, jeden spíše zaostal za očekáváním. Kde jinde jsme se mohli potkat než v lese při lehkém vyklusání únavy po Mistrovství světa.

První rozhovor s klanem Pelantů – Michal a 10-ti letý Honzík.

Redaktor: Kluci, ještě jednou velká gratulace.

Michal: Je vidět, že jablko nepadlo daleko od stromu (poplácává Honzíka).

Honzík: Mlčí.

Redaktor: A co další jablko Martina?

Michal: Mlčí.

(Martina je poblíž: Směje se)

Redaktor: S jakou taktikou jste nastupovali do závodu?

Michal: 5 minut na naplánovaní trasy jsem rozdělil v poměru 1 minuta pomoci s taktikou Honzovi, který byl na SMIKu poprvé, a 4 minuty na mou přípravu. Honzu jsem posílal do blízkého shluku červených 1-bodových kontrol, aby posbíral, co půjde a když mu zbude čas, aby popoběhl i na vzdálenější kontroly. Pro sebe jsem vymyslel taktiku zcela opačnou nejen ve směru vyběhnutí ze startu, ale i ve sběru kontrol. Sám jsem se zaměřil hlavně na 2 a 3-bodové kontroly.

Poznámka Redaktora: Poměr 1:4 minutám se mi moc nezdá, chudák Honzík, asi bych volil 2:3.

Michal pokračuje: Naštěstí Honza moje rady zcela ignoroval a vyběhl ve stejném směru jako já.

Honzík: Mlčí, ale lehce se pousmál.

Děkuji za rozhovor a přistupuji ke třetímu závodníkovi:

Redaktor: Prakine, od Tebe jsme čekali trochu více. Co se stalo?

Prakin: Ztratil jsem jízdní řád.

Když se přihlížející dav a redaktor po výbuchu smíchu trochu uklidnili, mohli jsme pokračovat:

Redaktor: Můžeme poprosit o detaily?

Prakin: Ztratil jsem ho asi na 4 kontrole. Zkoušel jsem se ptát dalších závodníků, v jakém čase je která kontrola na pozici, ale oproti vstřícnosti soupeřů při běžných závodech jsem tady neuspěl. Dva mě odbyli „relatovně slušně“, třetí méně, tak jsem to vzdal. Běhal jsem volně po lese a bral, na co jsem náhodou narazil. Pak se na mě štěstěna usmála a našel jsem jízdní řád.

Redaktor (opět po uklidnění): Ten tvůj?

Prakin: Ne, někoho jiného. Který ho chudák taky ztratil.

Redaktor: A v jakém čase to bylo?

Prakin: Asi 20 minut před koncem. A to už fakt nešlo dohnat. Příště si jízdní řád na něco připnu. A razící kartičku si pověsím na naviják, ať mám volnější ruce.

Redaktor: Díky všem za rozhovor a hodně štěstí do dalších bojů.

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.