S týdenním zpožděním přichází report o závodním víkendu 19.-20.6..
V sobotu se v Táboře konalo republikové mistrovství ve sprintu. Centrum bylo na gymnáziu na břehu Jordánu, hned pod hradbami, vedle historického centra. To na nás ovšem čekalo až při závodě.
Start mezi hradbami. Asi tak 20m na zorientování se, před vámi pořadatel ve vestě, takže asi zakázaný prostor, dav běží doprava brankou ven. Jdete s davem a za brankou nahodíte hrubý směr na první kontrolu a cestou se snažíte pořádně se chytit. Jednička na spletitých schodech pod dohledem televizních kamer - to přidá na klidu, vy si přibrzdíte, konečně se zorientujete a vůbec se nestane, že ještě pořád zmatení vyrážíte kamsi směrem ke dvojce. Ovšem už začíná přituhovat, objevují se první umělé zátarasy a uličky se pomalu zužují a klikatí. Co je to však proti dlouhému postupu na trojku. Ok, ve spodní uličce je zátaras, půjdete tou nad ní, to by šlo...sakra, tady je o kus dál taky zátaras. To to vážně musíte tak strašně oběhnout? A je to teda lepší zleva nebo zprava? Ale už byste měli běžet, stojíte tam dost dlouho. Tak zprava! Ale kudy přesně vlastně? Za běhu domýšlíte postup. Vymyslíte ho a chcete se konečně trochu víc rozběhnout. Ale kam? Kde teď jste? Nevíte, ztratili jste kontakt s mapou. Zpomalujete ještě víc a už značně pod tlakem se snažíte lokalizovat křivolaké linie uliček okolo vás do mapy, kde vůbec není spousta podobných křižovatek. Tak jo, snad jste se našli, ale ujistíte se o tom, až když se zjevíte na náměstí. Začnete počítat uličky z něj vycházející, dokonce trefíte tu správnou a po několika dalších kličkách jste konečně na trojce. Následuje kompaktní shluk kontrol. Postupy k nim vedoucí už ovšem tak krátké nejsou. Potom vás delší postup vede zase na náměstí a jiným průchodem dál k dalšímu shluku. Ještě jste se za celý závod pořádně nerozběhli, tak si přeložíte mapu, kolik vás toho ještě čeká. Cože, dvě kontroly a sběrka? Už? Tak to rozbalíte aspoň na doběhu; ještě aby ne, když sil máte dost, je to z kopce a po obou stranách široké (!) ulice diváci bouřlivě fandí. Navíc nechcete zklamat svůj - nově oficiální - fanclub, který od vás očekává dobrý výsledek.
Toť moje zážitky z trati, ale všichni mluvili po doběhu dost podobně. Na takové sprintové terény prostě nejsme zvyklí. Když se k tomu přidají ještě umělé překážky, které zvládnou potrápit i na mnohem jednodušších mapách a reprezentační trenér jako stavitel tratí, je o zábavu postaráno. Byl to překrásný sprint, bohužel nad naše síly. Z našich umístění stojí za zmínku asi jen 9. místo Maki v D12, 7. místo Laury v D14 a mé 5. místo v D20.
V neděli se závodilo na krátké trati v lesoparku Pintovka na okraji Tábora. V teplém počasí nás čekal poměrně zarostlý les s terénními detaily jako rýhy, jámy, údolíčka a delší kategorie se dostaly i do prudkých svahů u Lužnice. Později startující měli už nepříjemný podrost produpaný, ale zato bylo větší horko. Tratě byly pěkné, les mohl být hezčí, ale dohromady to byl celkem povedený middle završený skvělým doběhem, nejdříve dolů, a po otočce to samé zase nahoru. 🙂
Výraznější výsledky jsme zaznamenali ve stejných kategoriích jako v sobotu: 4. Adélka v D12, 5. Laura v D14 a moje maličkost 4. v D20.
Mé a pár máminých a Gabčiných fotek: https://photos.app.goo.gl/Pyod2n5kJHODGGdL2
Kotkovic fotky:
