Čtvrtek 17. prosince byl zase na nějakou dobu posledním dnem, kdy bylo možné se sejít větším počtu. Nezaváhali jsme, původně páteční trénink o den posunuli a ještě, že tak. I když to s účastí ještě pár dní před startem vypadalo velmi bídně, na 2. ročník vánočního nočáku dorazily nakonec asi tři desítky běžců!
Jako základna nám posloužil altán v říčanském lese, pro tuto příležitost ozdobený světýlky a lucernami. Někdo si chtěl atmosféru užít pořádně, tak dorazil už půl hodiny před startem. Někdo naopak do poslední chvíle bojoval s prací nebo školou, přemlouval se vyrazit nebo měl jenom špatný time management, takže startoval skoro letmo a musel na poslední chvíli zjišťovat, co že ho v tom lese vlastně čeká.
Spíše zážitkový než výkonnostní trénink si žádal zvláštní koncept a Honza Havlíček se tohoto úkolu zhostil na jedničku. I když bohužel nebyl žádný sníh, který by ještě umocnil atmosféru, v altánu čekala armáda sněhuláků. Asi třicet nasazených, připravených vrhnout se každý na jednoho běžce. Kryti byli zálohou, kdyby náhodou dorazil ještě někdo neohlášený.
Ze závodníků a sněhuláků se po dobu tréninku staly nerozlučné dvojice, někdy pro větší úspěšnost spojující se ve vícečetné n-tice, které měly jediný cíl: dobýt všechna kontrolní stanoviště. Po úspěšném dobytí každé stacionární kontroly bylo nutné zdolat speciální pohyblivou kontrolu a odnést si odsud válečnou kořist v podobě sladké energie na další zápolení.
Časový limit činil jednu hodinu a záleželo na každém, jak to pojme a kolik toho oběhá. Někdo to pojal pohodově, někdo se do toho naopak pustil s až závodním nasazením. Aby člověk slavil úspěch, musel se nejen dobře orientovat v potemnělém lese, ale musel i odhadnout, kde se v danou chvíli nachází ona nestacionární kontrola. Ta totiž vyrazila od startu nejprve na jih a poté vykroužila osmičku po obvodu hlavy a trupu sněhuláka. Tato skutečnost tedy úspěšnost mise výrazně komplikovala. Jednoduché to ovšem nebylo ani pro pronásledovanou kontrolu - vykroužit 2 kružnice jen tak uprostřed lesa, skrz hustníky, nemajíc se pořádně čeho chytit...
Z reakcí běžců bylo patrné, že se s nástrahami trati poprali úspěšně a snad se i bavili. V průběhu tréninku bylo možno zaslechnout např. "To je motivační trénink, tohle!" nebo "Jak jde o bonbóny, tak to jde!". Po doběhu se ozývaly vděčné hlasy děkující za vytažení od počítače, spolu s pochvalným "Pěkné to bylo, díky.". Užila si to i migrující kontrola, když se v cíli svěřila: "Na tom poli to bylo dobrý, to jsem si připadal jak v akčním filmu...jak jich šlo na mě třeba dvanáct ze všech stran, to bylo jak když naháněj uprchlíka!".
Věříme tedy, že vás trénink nezklamal, že vás dokonce i bavil a že si za rok zase něco podobného zopakujeme. Děkujeme za účast!
(BV a HH)
Pár fotek:
