… a ještě jednou SMIK

Letos jsem bohužel absolvoval SMIK jako pouhý pozorovatel. Hemžení před startem skončilo v 11:00 výstřelem startovní pistole. Na šňůrce se občas zakývala osiřelá mapa, jinak ticho, klid. Jednu mapu jsem uzmul a vyhodnotil, že nejlepší pozice na focení bude na kontrole 42. Půjdu po slunné cestě, má u sebe blízko své tři pozice, z mapy to vypadalo na slunci přivrácenou stráň. A poloha zaručovala návštěvu v čase kolem času 50 všech, co zvolili směr po hodinkách. A to ještě budou fofrovat, aby stihli 41. Pak jsem ještě doufal, že budu v chůzi dostatečně rychlý, abych stihnul ty pomalejší, co běží proti směru. Již cestou jsem potkal pár slibných úlovků, v době volnější jsem si pootočil kleště tak, aby se štípalo v dobré světelné pozici vzhledem k Slunci. Ještě jsem politoval pár stád splašeně prchajících srnek, jimž vzal klid sobotní siesty dav čtyřset bláznivých dvounožců. Vše nachystáno na lov. Dokonalá observatoř.

Mé přípravy byly více než dokonalé, tak jsem mohl před očekávaným frmolem finišujících v 50 rozjímat nad SMIKem trochu více zeširoka, filozofičtěji. Jak se na SMIK nejlépe připravit? Zase jsme si nevzali ty navijáky na skipasy jako Šrámas, chyba. Večerní teoretická příprava studiem map snad proběhla na dostatečné úrovni. Nestrádají zvířata v lese? Velice mě zaujalo grafické ztvárnění jízdního řádu kontrol jedné ze závodnic na startu. Nevím, jestli by má duševní úroveň během závodu dokázala vyhodnotit a využít takový jízdní řád. Snad jen by se mohla snížit pravděpodobnost, že proběhnu kolem otevřené kontroly, aniž bych jí orazil. Otázkou ovšem je, jestli bych se podle tohoto jízdního řádu vůbec k takové kontrole dostal. Tak nevím.

Čas 45 a stále nic. Tý vago, to bude hustý, oni to fakt nechávají na poslední chvíli, pouštím foťák, přepínám na režim sport, aby mi náhodou nikdo neutek. Mezi tím samozřejmě pár klidných průběhů bylo, zbyl i čas na správné nasvícení, nějaká ta správná orienťácká póza…

Prakin!!! A teď to začne! Je tu Prakin jako nejrychlejší anebo se bál zaběhnout pro další kontroly, pro které běží ostatní? To bude fofr, až se sem navalí. Pár prvních foteček, po očku sleduju, aby mi při focení z druhé strany někdo nepřibíhal. Ne. Dobrý. Prakin prohodí:“Ještě 41, ale tím bordelem? No snad to stihnu“.

Čekám natěšeně dál. Čekám dál. Čekám. Čas 59, jdu zklamán do cíle. Původně jsem měl z volby mého postupu takovou radost – vše nahrávalo nádhernému sportovnímu zážitku – a nakonec sportovní zklamání a zároveň radost z nerušeného slunného poledne. Ještě to chtělo svačinu. Se srnkami bych se podělil.

Těm, kdo se na 42 nebáli přikládám pár fotek a pro ty, pro které byla nad jejich síly alespoň obrázek, jak to na 42 vypadalo. Mně se tam líbilo. V cíli jsem pak zjistil různé osudy závodníků běžících po směru ručiček a i těch, co jsem tam potkal opožděně proti… I z pohledu nezávodícího pozorovatele zajímavé a poučné.

 

… a jak to bylo s naším Honzou? Patrně byl na 41 vzhledem ke svému vzrůstu mimo zorné pole přenašeče a stalo se jak psal Šrámas. Příště si to musí vydupat a obhájit. 41B byla otevřená do 15 a Honza měl ještě 10 vteřin k dobru. Obdivuju ovšem, že i po této křivdě se opět dostal do závodu a s velice pěkným výsledkem jej zakončil. S 16 body a časem v limitu mohl mít na svém účtu i letos pár cenných skalpů:-). Za rok to klapne!

Michal

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.