V o něco menším počtu než v předchozích letech jsme vyrazili na podzimní soustředění. Místo tradičního podzimního cyklosoustředění se letos kvůli napěchovanému závodnímu kalendáři uskutečnilo „štafetové soustředění“. Menší počet účastníků snad proto, že na sebe členové oddílu nechtěli brát odpovědnost bojovat nejen za sebe ale i za celou štafetu?
Na program jsme měli celkem 3 závody, štafety v sobotu dopoledne v Horním Polubném, odpolední sprint v Českém Dubu a v neděli dopoledne znovu štafety v Českém Dubu.
Ubytování jsme měli zajištěno ve velké „chalupě“ na Malé Skále. Kapacita chalupy byla dvojnásobná než náš počet, tudíž jsme nemuseli plnit pokoje až po okraj.
Po příjezdu, ubytování a večeři jsme si v pátek v podvečer vysvětlili pravidla i záludnosti štafet a hlavně – rozdali jsme si nové – oddílem na tento víkend zapůjčené – rychlé čipy SIAC. Jelikož v jarní sezoně nejméně 2x neSIAC čip „zavinil“ 😊 horší umístění – při těsném doběhu do cíle, rozhodlo vedení oddílu o koupi těchto zatím putovních čipů. Mnoho z nás běželo závod se SIACem poprvé, o to více jsme na jeho pípaní a blikání byli zvědavi.
V sobotu v půl deváté jsme se sešikovali do vzorného bojového útvaru pěti říčanskými borci napěchovaných vozidel a dojeli ve formaci až do Horního Polubného. Na shromaždišti jsme se setkali i s těmi členy štafet, kteří dorazili ráno přímo z Říčan – vstávali po šesté hodině. Zejména bych chtěla pochválit za příjezd rodinu Lazarových, primárně účast ve štafetách vůbec neměli v plánu, ale jak během posledních 10ti dnů před štafetami odpadávali původní účastníci, na moji prosbu ochotně doplnili nejdříve Tomíka do štafety H14, potom i Davida do H12 a nakonec jsme potřebovali „půjčit“ i Jindru do H135. Na mámu Pavlu se jistě příště také dostane. Abychom pokryli ve všech štafetách 3 úseky, musely některé děti běžet vyšší než svoji příslušnou kategorii. Nikdo z těch, kdo o to byli požádáni, neodmítl. Děkuji! Zvládli jste to pěkně! Zkušenost s tratí vyšší kategorie jistě v budoucnu zúročíte.
Závodilo se v jizerskohorském terénu – tedy pořádné převýšení ve všech kategoriích, z RIC si převýšení nejvíce – 250m - užily Bára V, Bára K a Klára v kategorii Mix. Ale všichni jsme přebíhali kamenité členité svahy, kde najít ten správný kámen napoprvé se dařilo opravdu jen orienťáckým borcům, zatímco ostatní někdy chodili od jednoho k druhému, zda už je to sten pravý. Bojovali jsme s džunglí bukového hustníku – ohebné proutky pěkně švihaly do obličeje, na druhou stranu hustota porostu dokázala zamezit pádu až na zem, kdy jste se 30cm nad zemí zachytili posledních větviček a ještě se tak tak udrželi nad zemí. A v západní části mapy jsme se taky trochu počvachtali v bahýnku. Přítomnost přibližně 1500 orientačních běžců samozřejmě nenechala v klidu lesní zvířátka a tak jelen Větrník (byl to pořádný jelen) téměř razil diváckou kontrolu a podél povinného úseku zase zmizel v lese – běžel vně mlíka, takže je disk.
Z našich štafet byla velmi blízko krásného úspěchu H135 David, Prakin, Míra. Míra – finišmen štafety, doběhl do cíle jako první v kategorii. Bohužel, na druhém úseku se před tím vloudila chybka. Všechny výsledky zde: http://www.tur.cz/pekneprazdniny/uploads/2019/cps/vysledkyCPS.html
Netrpělivě jsme pak čekali na návrat třetích úseků z lesa, abychom se mohli přesunout na odpolední sprint do Českého Dubu – závod žebříčku A, tedy celorepubliková konkurence. Běželo se jak historickým centrem města, tak sídlištěm, skrze budovu základní školy, využili jsme různé průchody a několikrát vyběhli schodiště. Organizátoři ze Slavie Liberec připravili pěkné shromaždiště se solidní možností různorodého občerstvení (zatímco dopoledne na štafetách OOB TJ Turnov jednoznačně nadržovalo vegetariánům). A naše výsledky: nejlepší byla MAJA Seidlová - PRVNÍ v D10. 15 místo obsadila Bára Vyhnálková v elitní D21E, 3. místo Ondra Mucha H16C. Mezi dospěláky vyzdvihněme Gabču Hudosovou – 5. místo D40, Míru Seidla – 25. místo v nabitém poli H21C a Pavla Kotena 9. místo H45.
Po sprintu jsme dojeli do chalupy na masové nebo ovocné knedlíky (případně oboje) a všichni rychle odpadli ke spánku.
V neděli opět štafety – opět pořádné převýšení (téměř 400m v H21 pro Davida, Báru V a Míru), vysoká hustota vysokého borůvčí a téměř všudypřítomný kapraďovitý podrost. K tomu únava z dvou sobotních závodů. No, bylo to náročné. Výsledky zde: https://www.vlio.cz/cpstafety2019/vysledky_kat.html
Po závodech jsme se vrátili na chalupu pro věci, na oběd a na úklid. Potom hurá domů, někteří ještě se zastávkou na nedaleké rozhledně Kopanina.
Ještě praktická zkušenost z víkendu – chyby, které se přihodily ať už našim dětem či dospělým:
- dávejte si pozor na čísla kontrol, které razíte – zejména u štafet, kdy jsou použity farsty, se může stát, že razíte kontrolu, o které si myslíte, že je vaše, ale ve skutečnosti razíte cizí – protože vaše je blízko té cizí. Ve štafetě neběžíte jen za sebe, ale i za ostatní členy
- odběr mapy na startu druhých a třetích úseků – vždy kontrolujte, zda číslo na mapě odpovídá číslu, které máte na břiše
- a nakonec – všichni závodníci jsme zodpovědni za znalost mapových značek (mapového klíče), kdo je poruší, může být diskvalifikován. (To se těším, až něco z toho zazdím příští víkend já.)
*aneb co mně hučelo v hlavě celý víkend
Fotografie z různých zdrojů (Bára V., Bára K., Hudy, Vojta Illner s laskavým svolením):
Sobotní štafety:
Sobotní sprint:
Nedělní štafety:
Závěrečný proslov:
Logistika:
