Článek Bára:
Posledního května se naše říčanská výprava zúčastnila hned dvou závodů v Janově nedaleko Rakovníka. Dopolední krátká se běžela v pěkném, povětšinou čistém lese. Převýšení nebylo nijak závratné, ale u delších kategorií už bylo přece jenom dosti znatelné. Tratě byly pěkné, nijak zvlášť záludné a muselo se rychle běžet. Záleželo ale i na správných dohledávkách v mapě plné průseků a údolíček, což jste mohli zjistit i před startem, neboť téměř polovina popisků sestávala z údolíček, rýh a dalších terénních tvarů. V některých částech mapy, kam se ale podívaly jen delší trasy, vám běh značně komplikovaly suché větve na zemi navršené klidně po kolena a kontrola byla navíc ještě v nitru luxusního hustníku. Přesto jsme ale závod dokončili ve velmi dobrých časech, jak je patrné z výsledků.
Po návratu z lesa většina využila možnost opláchnout se ve skvěle studené vodě, protože sluníčko svítící na fotbalové hřiště, kde jsme se usídlili, bylo neúprosné. Po očistě těla a pozření lehkého oběda sebou většina jedinců plácla na onu travnatou plochu a jala se čerpat síly na odpolední lesní sprint.
Sprint, jak by se dalo z názvu očekávat, nebyl délkou ani převýšením až tak úplně sprint. Zato se ale běželo v krásném lese; na mapě, kde nejpoužívanější značkou byly opět vrstevnice, průseky a světlé hustníky. Na většinu kategorií čekala jedna či dvě volby postupů, z toho jednu měli všichni víceméně stejnou. Rozhodovali jsme se mezi obíhačkou po cestě či jestli snad není výhodnější překrosit ten kopec. No, pro většinu nebylo, jak se později ukázalo při porovnávání mezičasů, přesto i ti, kteří se rozhodli pro variantu kopec, dopadli velmi dobře a někdy porazili i ty, kteří jim ve valné většině výsledků unikají o větší množství minut. Po komorním vyhlášení, kde se naše dresy objevily hned několikrát, jsme odjeli plni zážitků domů, kde jsme se pokusili doplnit energii na nedělní výživnou klasiku.
Klasika vskutku výživná byla, jak se dalo předpokládat podle parametrů-velké převýšení, velká délka. K tomu patnáctka mapa, která z velké části sestávala z pruhů hustníků, pasek, lesa a zase znova, volby na delších postupech a podrost pod nohama, který se vyskytoval i v podle mapy čistém lese. Svízel přítula se činil a přitulil se na vaše nohy vždy a všude, za vydatné pomoci všeobjímajících ostružin, pálících kopřiv do pasu a pichlavých hustníků. K tomu bažinky, sice oku lahodící díky obsahu rakovnického červeného bahna, ale jinak další věc, která vaše nohy chytila a nepustila, dokud jste nevyvinuli značné úsilí se vyprostit. A když se vám to konečně podařilo, vcucla vás oranžová hmota znovu. Když už jste se konečně po strastiplné trati plné všech luxusních záležitostí vylíčených výše blížili k cíli, čekal vás ještě postup podél obory. Sice byl po cestě, a to po cestě jako jedné z mála zcela průběžných, ale byl do kopce. A na pražícím sluníčku. A co bylo nejhorší, že jste ho na druhé straně zase seběhli dolů. Tedy kdo chtěl, mohl se tomuto postupu vyhnout, ale za cenu vychutnání si ještě dalších podrostů a bažinek podél pole. Většina závodníků stejně radši zvolila rozpálený kopec, a tak jste na této cestě mohli pozorovat šňůru plahočících se orienťáků. Kdo by si snad myslel, že alespoň sběrka byla dobře přístupná, byl by na omylu. Nejdřív jste museli překrosit, jak jinak než přímo skrz, bažinku a pak ještě vylézt větší srázek, konečně orazit stovku a v cíli padnout. Ani tam však nebyl všemu soužení konec, museli jste se ještě vrátit přes kilometr do centra. Tam jste ale po vyčtení zjistili, že na tom vlastně vůbec nejste tak špatně, protože to byl přebor oblasti, takže se pro nás počítalo umístění jen vůči ostatním středočeským závodníkům, bez těch pražských. Takže abych vás úplně neodradila od dalších závodů, za ty medaile to určitě stálo. Nebo aspoň za ten pocit sebepřekonání :-).
Článek Davida:
Tentokrát se za jeden víkend konaly hned tři závody – v sobotu krátká trať a lesní sprint, v neděli výživná klasika. Počasí bylo skvělé, zázemí na fotbalovém hřišti v Janově u Rakovníka taktéž. Říčaňákům se docela dařilo. Na krátké jsme měli na bedně tři zástupce: zvítězila Maruška v D14, Maki skončila druhá a Laura třetí v D10. Ve sprintu se bohužel nevyhlašovaly D21, kde všem ukázala záda Bára, ani D18, kde suverénně vyhrála Anička, takže jsme tleskali jen třetí Marušce v D14. Nutno pochválit i výkon Evy Vyhnálkové v D35.
Nedělní klasika byla zároveň krajským přeborem, takže se vyhlašoval zvlášť středočeský kraj a Praha. A dařilo se: v D10 Martina zlato a Emička bronz, v D14 Maruška zlato a Hanka stříbro, v D18 Anička stříbro, v D21 Bára stříbro. Hynek Tolar vyhrál H10L a Mates veze domů stříbro z H16.
Korekce redakce: Anička a Bára za středočeská kraj zlato.
Zážitkový článek člena oddílu:
Zdar pánové, nevím jak se stavíte k mému dalšímu setrvání říčanském klubu orientačních běžců poté, co mě už málem po lese začlo hledat družstvo dobrovolných hasičů z Janova a přilehlých vesnic. Asi jsem měl být prozíravější a vyhodnotit lépe mé orientační dispozice dané mi pro včerjší den. Už při příjezdu se mi podařilo autem lehce zabloudit, při cestě na start PO FÁBORKÁCH se mi podařilo minout jednu odbočku a vraceli jsme se. Jak pak asi mohl vypadat následný orientační běh? Už jen čekám, kdy mi Martina řekne, že bych jí neměl kazit její výsledky svou účastí na závodech. Byl to pro mne vcelku nezvyklý zážitek, kdy jsme vzhledem k brzkému startu ráno na hřišti byli sami asi s pěti pořadateli, prošlapávali jsme si cestu nastart houštím, pravda, na startu byla hrstka startujících. V lese mi dělali společnost akorát ty dva pánové na občerstvovačce, u kterých jsem poseděl, popil. Ten první na devítce byl divnej nemluva, pak mi došlo, že kdyby mluvil, tak bych ho našel dřív. Jen nevěděl, že se mnou si moh už úplně v klidu povídat, ba mě i pozdržet, aby tam nebyl sám. Za mnou ho totiž už nikdo nepřišel navštívit. Možná se mě bál, protože jsem víc jak půl hodiny kroužil kolem jeho kontroly a držkoval jak špaček sprostě jak dlaždič. Na druhou stranu – co se pořadí týče – se nijak nevymykám svému standardu. Dva se na to vykašlali úplně, takže třetí od konce… Do popisků jsem se už nevešel, ale jistě poznáte, že fialová čára jsem já. Je vcelku zajímavý i čas v reálném čase, kdy moje křivka protíná křivky všech ostatních. Příště mi prosím řekněte, že tam nemám lízt…
Graf (osa x - kontroly, osa y - průběžný čas)
Fotografie ze závodu Mistrovství oblasti.
Výsledky:
Oblastní žebříček krátká trať:
D10 - 2. Kotenová Markéta, 3. De Heij Laura, 8. Kotenová Barbora
D14 - 1. Vyhnálková Marie
D16 - 10. Formánková Anna
D18 - 4. Stehlíková Anna
D21L - 4. Vyhnálková Barbora
H10 - 9. Rožek Vojtěch
H12 - 11. Rožek Vilém, 20. Choutka Štepán
Mezi dospěláky nejlépe zabodovala Petra při svém pozvolném návratu do lesních stop - 4. v D35.
Sprint:
D14 - 3. Vyhnálková Marie
D16 - 5. Formánková Anna
D18 - 1. Stehlíková Anna
D21 - 1. Vyhnálková Barbora
H10 - 4. Rožek Vojtech
H12 - 6. Rožek Vilém
Mezi dospěláky super Eva 3. v D35 a David 8. v H21.
Mistrovství oblasti - Středočeská oblast
D10 - 3. Pelantová Martina (za Stč 1. místo), 5. Pračková Ema (za Stč 3. místo), 7. Kotenová Markéta, 9. Kotenová Barbora
D14 - 1. Vyhnálková Marie (za Stč 1. místo) , 2. Šrámková Hana (za za Stč 2. místo)
D16 - Disk Formánková Anna
D18 - 2. Stehlíková Anna (za Stč 1. místo)
D21L - 2. Vyhnálková Barbora (za Stč 1. místo)
H10L - 1. Tolar Hynek (za Stč 1. místo)
H12 - 8. Srámek Jaromír
H14 - 17. Pethö Alex
H16 - 4. Kohout Matyáš (za Stč 2. místo), 9. Thein Filip
HDR - 1. Tolar Ondřej (za Stč 1. místo), 4. Pelant Jan (za Stč 2. místo)
Mezi dospěláky zabodovali Klára 3. v D35K, Iva 8. v D35L, Pavel 2. v H35K a Prakyn 15. v H21L.
