O víkendu naše nepříliš početná výprava navštívila osadu Vranov nedaleko Nasavrk, která byla dějištěm závodů žebříčku B. Mladší tedy bojovali o cenné body a jejich rodiče s mapou a sami se sebou. 🙂
Při pohledu ze startovního koridoru to vypadalo, že vás čeká krásný, čistý, a hlavně jednoduchý les. Ovšem že to nebude tak úplně pravda, jste zjistili velmi brzy po opuštění mapového startu, kdy jste byli nuceni udělat si přehled o spoustě rýh, které protkávaly mapu stejně hojně jak žížaly kompost. Při postupech na první kontroly se nebylo moc čeho chytit-rýhy všude, cesty byly v celkem pravidelné, téměř čtvercové síti, takže ty vám taky moc nepomohly, no a ty dvě oplocenky to už nezachránily...Takže zbýval azimut, a kdo si ho neudělal (a že nás nebylo málo), ocitnul se úplně jinde než chtěl. Ovšem jeho navigační pýcha mu nedovolovala si připustit, že je špatně-vždyť to tady přece sedí, jenom je tu jedna rýha navíc; tak ji asi zapomněli zmapovat no... Když jste konečně orazili jedničku, měli jste pocit, že už by to stačilo, že už jste tam byli dost dlouho. Ovšem stavitel nepočítal s vaší neschopností se orientovat a přichystal vám ještě pěknou řádku kontrol. Když jste se s tím skoro smířili a vyrazili vstříc hustníkovému dobrodružství, přišlo vám, že to nějak neubíhá. Jasně, běžíte pomalu, krosíte hustník, přeskakujete větve, rýhy...ale stejně, přece na tom nejste až tak špatně. V tu chvíli vám konečně dojde, proč jste jedničku hledali tak brzo-ono se vlastně běží na patnáctce! Takže ty kontroly vlastně nebudou tak blízko, jak to vypadá, ach jo! Náladu vám na trase mohla zlepšit početná populace místních divočáků, kteří se stejně jako vy labužnicky rochali v bažinkách a křižovali hustníky tam a zpátky. Dokonce vám setkání s nimi mohlo zařídit slušnou omluvu vašeho cílového času-kolovaly nějaké historky, že stádečko kroužící kolem kontroly přinutilo nebohé závodníky čekat, až se prasata uráčí přestěhovat do jiné bahenní lázně než kde byla kontrola...
Tak to by bylo k sobotní klasice. Kdo by čekal, že na nedělní krátké strávíme méně času, byl by od pravdy docela daleko. Stavitel nás totiž protáhl hustníky ještě více než v sobotu a kontroly byly docela zašité. Ovšem delší kategorie čekala i pěkná, mapařsky poměrně výživná pasáž s drobnými terénními tvary, kupkami, rýhami, bažinkami, zatopenými lomy...
Nakonec jste opustili poslední hustník, objevili jste se na sběrce, sklonili hlavu, abyste orazili, pak jste vzhlédli a spatřili cílový koridor nekonečně se vinoucí po louce. To vám moc chuti ke strhujícímu finiši nedodá, ale naštěstí fanoušci nezaháleli. Jejich povzbuzovací metody byly rozličné, a díky tomu, že naše křídlo vlálo hned vedle doběhu, jsme byli svědky několika zajímavých situací:
1),Pojď, makej! Tomu řikáš doběh?!‘ ,Ne...‘ hlesl dobíhající a statečně se šinul dál.
2)Maminka na finišujícího synka: ,Poběž, ty máš sil! Ty máš sil!Ty máš sil!...‘ No a Barča K. to dovedla k dokonalosti, když si myslela, že ona kouzelná povzbuzující formule zní: ,Ty máš styl!‘
3)Vědomí toho, že jste natáčeni, vás dokáže hezky zrychlit. Tuto teorii zřejmě vyznává i jakýsi hoch, který si neváhal otestovat své filmařské umění na dobíhajícím vrstevníkovi a sprintoval s ním podél celého doběhu s kamerou v ruce. Dokonce ho přitom neopomněl informovat, jak se sám umístil.
Výsledky můžete zhlédnout zde: http://lpu.cz/zb15/index.php?id=vysledky ; co si tak pamatuju, tak za zmínku určitě stojí neděle: 3. místo Vaška v desítkách, 5. místo Báry v D21, 7. Mařka ve čtrnáctkách a 5. Hanka v šestnáctkách, Markéta 8. v desítkách, Jára 10. ve dvanáctkách, Bára 11. ve dvanáctkách, Klára 9. v Péčkách.
Jo a v sobotu Bára vyhrála D18, Markéta 7. v desítkách.
Autor článku Bára, pár výsledků doplnil PŠ.
[pe2-gallery album="http://picasaweb.google.com/data/feed/base/user/115438562854657598645/albumid/6145135016542389601?alt=rss&hl=en_US&kind=photo" ]
