S mírným zpožděním se s Vámi podělím o zážitky z 6-ti etapového závodu OB ve Švýcarsku v okolí Svatého Mořice. Byla to první podobná zkušenost nás tří mírně pokročilých veteránů. Děti a ostatní domácí havěť daly přednost jiným prázdninovým aktivitám. Jen pár postřehů, abych potenciální čtenáře neunavil. Cca 4 tisíce účastníků z celého světa od USA až po Austrálii a Nový Zéland. Z ČR cca 130 závodníků, čtvrtá nejpočetněji zastoupená země. Organizace perfektní, vše šlapalo jak švýcarské hodinky. Členové stejného klubu startovní čas velice podobný, což bylo skvělé. Plánky center, parkovišť a celou knihu pokynů a informací vč. časů potřebných na dojití z parkovišť až na start vč. 30-ti minutového pobytu v centru jsme obdrželi hned při úvodní prezentaci. Každý závodník měl startovní číslo se startovními časy na celý týden - výborná pomoc pro organizátory, kdy při vstupu do startovního koridoru kontrolovali jen časy na číslech. Mapy se braly ze země již minutu před startem - opět nikdo z pořádajících nemusel ohýbat svá záda 4000x, závodníci si mapy vytahovali sami a ještě měli dostatek času vymyslet první postupy před startem.
Počasí vyšlo parádně, první 4 dny azúro, 5. den taky v pohodě. 6. etapu nám bohužel zrušili pro nepřízeň počasí - kolem 11 hodiny se blížila bouřka a etapa byla zrovna vysoko v horách. Někdo to stihl odběhnout, někoho stáhli z trati v průběhu závodu. Poslední den na konci déšt, ale v poho.
Mapově jsme měli k terénům velký respekt a to oprávněně. V lesích borůvčí nebo vysoká tráva, mezitím popadané větvě a skryté kameny. Člověk nevěděl, kam došlápne. Větve stromů až na zem, viditelnost do okolí krátká. Samé kopečky, kupky, údolíčka, kameny větší či menší. Některé etapy v lese, některé v otevřeném prostoru jen mezi kameny a terénními útvary (ty byly parádní). Více posuďte sami z map mezi obrázky - první je vždy mapa a za ní pár obrázku z daného dne vč. túry ve středu (den volna). Na mapě něco vypadá jednoduše, ale v terénu jsem někdy opravdu tápal. Jako bych byl úplně jinde.
Smekám před všemi, jak se krásně v tomto terénu orientovali, jak se rychle pohybovali a byli dalece před námi. Nevyvarovali jsme se až na výjimky aspoň jedné velké chyby skoro v každém závodě, konkurence ty chyby v podstatě nedělala. Útěchou nám může být snad jen fakt, že na čelních místech se umísťovali bývalí medailisté z mistrovství světa. Iva ještě v konkurenci D40 docela stačila a byla kolem poloviny a těsně za ní, my s Petrem na chvostu. Bylo to moc pěkné, užili jsme si to se vším všudy, od podobných výletů nás to neodradilo. Naopak. Musíme přece někdy tyto zkušenosti zúročit a mistrům světa trochu zatopit.
[pe2-gallery album="http://picasaweb.google.com/data/feed/base/user/115438562854657598645/albumid/6312106410456041585?alt=rss&hl=en_US&kind=photo" ]
