....tak se podělím o svůj dnešní zážitek z běžkování v Orlických horách.
Vyrazím z Říček od sjezdovek nahoru na Mezivrší, kam přijíždím, ač to byly jenom asi 3km, dost unavená. Po občerstvovací pauzičce se vydávám do dalšího kopce na Pěticestí. Ujedu asi 200m, ohlídnu se a koukám, že mě dojíždí nějaký eliťák-Atex kombinézka, čepička Viessmann, bruslí.... Tak se ještě chvíli marně snažím mu ujet a pak ho pouštím. Týpek kouká dost divně.
Jedeme dál, a ejhle, týpek za chvíli přechází na klasiku a zpomaluje. Předjíždět ho ale nechci, zaprvé mám v živé paměti, jak rychle mě předbruslil, za druhé bych se pak nemohla zastavit dřív než na Pěticestí, abych nebyla jak takoví ti borci, co vás vítězoslavně předjedou a za minutu se zastaví vyčerpáním. Týpek ale vypadá, že momentálně je skutečně pomalejší, tak jdu před něj a polomrtvá přijíždím na Pěticestí. Tam zas dávám pauzičku, a jak si tam tak popíjím (ionťák, samozřejmě), najednou mě někdo vezme zezadu hůlkou přes nohy. Otočím se, a on to ten eliťák. Zděsím se, že bych ho měla znát a že jsem ho v tom kopci jenom vysílením nepoznala. Horečně uvažuju, kdo to sakra je, když vtom týpek uznale povídá: ,,Dobrý!". Uff, tak ho neznám, jenom mě chce pochválit. Proč ne.... Konverzace se dále ubírá na téma lyže a já se dovídám, že si týpek namazal a neměl to dělat, protože na klasiku mu to klouže a na skate ho to brzdí-o druhém tvrzení bych si dovolila pochybovat, ale diplomaticky mlčím. Což se mi vyplácí, když jsem tázána, kam jedu dál. Povídám, že zprava pod Homoli a borec praví: ,,Kapradinkou jo? Tak já ti jedu napřed, abys měla koho honit." a v tu ránu je pryč. Honem polykám zbytek tyčinky a zahajuju stíhací jízdu. Vždycky, když už ho na kopečku skoro mám, přijde rovinka a sjezd, týpek zabruslí, a je zas v nedohlednu. Ale těsně pod Homolí je dostatečně dlouhý kopec, takže poslední metry finišujeme takřka bok po boku. Následuje další občerstvovací a konverzační pauza, kdy se borec mj. otáže, za koho jezdím. Div nevyprsknu smíchy, poněvadž můj vytříbený styl, který byl před 14 dny běžkařským znalcem totálně zkritizován a na kterém se navíc projevuje, že jsem na běžkách čtvrtým dnem po sobě a už to moc nedávám, těžko může vzbuzovat dojem, že na lyžích závodím. Tak to uvádím na pravou míru a říkám, že běhám orienťák. Borec zcela přehlíží moji čelenku a ptá se, jestli za Rychnov. Věhlas našeho oddílu do těchto končin zřejmě ještě nedorazil... 🙂
Je načase popojet, a tak se vracíme druhou cestou na Pěticestí. Borec mě posílá do čela, že teď bude stíhat on mě. Mám stres, že budu brzdit, tak se do toho opírám; ovšem jenom, jak mi dovolí očekávání několika serpentýnek vinoucích se vzhůru. Ale týpek nemá na bruslení moc výdrž a k mému štěstí za chvíli přechází zpět na klasiku, což mi umožňuje být na Pěticestí s kvalitním náskokem. Tady mě borec zve na čaj. Proč ne, že jo....Ovšem týpek je mazaný, neboť je to čaj s rumem, k němu navíc tatranka; ten poslední úsek prostě nemám vyhrát já. Při čaji se konečně dovídám, s kým mám tu čest-jmenuje se Láďa a je z Říček.
Nastává poslední fáze našeho zápolení-návrat na Mezivrší-a já jsem smířená s druhým místem-rum, tatranka a dlouhý sjezd mi nedávají moc šancí. Ovšem cestou dolů se držím dokonce na dohled a dole, na úpatí posledního dnešního kopce, předjíždíme sestru s máti, od kterých se mi dostává podpory. Sestra je sportovní a nechce Láďu zdeptat, takže se tlumeně, spiklenecky, ozývá: ,,Pojď! Makej! Dáš ho!". Zato máti o deset metrů napřed se toho nebojí a povzbuzuje nahlas, takže nebohý Láďa po dalších asi dvaceti metrech uhýbá se slovy: "Už nemůžu.". No ne, že já bych mohla....Nahoře už kvalitně tuhnu, ale vítězství je moje!
Na Mezivrší ještě chvíli povídáme, dovídám se, že závoďáka mého ražení jen tak nepotkáte (ehm....jistě), pochvalujeme si dnešní výživný trénink, přejeme si do nového roku a Láďovým ,,Bylo mi ctí s tebou prohrát." ukončujeme naše dnešní společné působení. Díky za trénink, výsledkem je zrychlení o 28 s/km oproti předchozím dnům! Dobrý tréninkový parťák, můžu doporučit, kdybyste se někdy ocitli poblíž Říček ;).
