MČR krátká Lipnice nad Sázavou

O víkendu 10.-11.6. se pod kulisami majestátního lipnického hradu odehrávaly boje o mistrovské tituly na middlu. Kolona, dvě srnčata, pěkné (až moc teplé) počasí, krásný les, těžké tratě, závodníci pod proudem, kabely všude po lese, nástrahy v podobě dortu a babičky....byly to pestré dva dny, čtěte, jak se s nimi říčanští vypořádali.

Sobota začíná být napínavá už na dálnici, kdy zůstáváme trčet v koloně. D1 připomíná parkoviště-vypnuté motory, řidiči korzují kolem svých vozů. Bylo to těsné-poslední sjezd jsme minuly jen asi o 0,5 km. Další je až za 5 km, prezentace a sestřin start se stávají nedosažitelnými. Ovšem dlouhý, líný had se nakonec probouzí a začíná se lehce vlnit. My se vlníme ještě víc-jednak se kroutíme nervozitou, jednak se pouštíme s celým vozem do slalomu, kdy neváháme použít ani odstavný pruh. No dobře, trochu váháme, ale když už se rozhodneme pro porušení předpisů, učiníme tak přímo před kamerou. Pak už nemáme co ztratit, takže poměrně brzo dosahujeme sjezdu. Začíná poznávací tour po venkovských krásách Vysočiny. Sestra se obléká do běhacího. Na obzoru se zjevuje lipnický hrad, třeba to přece jenom stihneme. Před Lipnicí málem sejmeme srnče, naštěstí však naši posledních 20 km nepříliš předpisovou jízdu zvládáme ukočírovat a srnče v doprovodu své matky poklidně odchází do příkopu. Vjíždíme do Lipnice, cosi hnědého se mihne na neoplocené zahradě. ,,Hele, zase srnče, ne?", žertujeme. Jaké překvapení-na trávníku stojí další srnče s matkou. Není však příliš čas rozjímat nad krásami přírody, takže honem zaparkovat, sestra hurá na start rovnou od auta, máti na prezentaci a já převlíkat.

V lese je to krása. Jámy, kameny, zatopené lomy. Trať se nevyhýbá ani hustníkům a zarostlým pasekám, ale my později startující už většinou máme vydupány luxusní pěšinky. Dneska se závodí "jen" o postup do A-finále, o tituly se poběží až zítra. Těžké tratě a velká konkurence si ale vybírají svou daň, a šanci zasáhnout do bojů o medaile tak získávám jen já a Míra. Po závodě však všechny čeká sladká odměna v podobě dortu z dílny holek Kotenových. Tento rodinný klan čeká později večer ještě babička s grilováním, dneska běželi na svíčkovou. Pro někoho ráj, pro soutěživé závodníky se záluskem na dobrý výkon však hotová pohroma.

Neděle-finále

Ráno je start už v devět-mj. i kvůli televizi, aby živě odvysílala alespoň část šampionátu, neboť v tu dobu se hraje i tenis. Alespoň nebude ještě takové teplo. Oproti semifinále jsou tratě mnohem náročnější-jak mapově, tak fyzicky. Závodníci jsou většinou nuceni vylézt tak třikrát větší převýšení než v sobotu, kontroly jsou zašité, hodně v jámách. U některých kontrol alespoň může být nápovědou televizní kamera, i když to člověka spíše znervózní, že možná na něj teď všichni na shromaždišti koukají  a ztratí se ještě víc. Zraku kamer je ale těžké uniknout, ČT má les dobře pokrytý-to je některým připomínáno více než důkladně, když při závodě zakopávají o četné kabely vinoucí se po lese. A kde není kabel televizní, tam je alespoň kabel od radiokontroly, kterých je v lese také požehnaně-např. eliťáci jich mají osm. Popisky se proto stávají terčem humoru-"Jestli tohle není bouřka, tak už nevim.", "To budu celou dobu pod proudem." , "Hotovej Big Brother, tohle.".

Vítězí ten, kdo se zvládá nejen nezamotat do kabelů, ale především se neztratit, neudělat chybu a pořádně zabrat v kopcích. Napínavé boje sledujeme na velkoplošné obrazovce, kde se střídají záběry z několika míst v lese a ze sběrky s průběžnými výsledky a mezičasy.

Bylo to parádní mistrovství-krásný terén a tratě, pěkné počasí a luxusní divácké zázemí-televize, radia, velká obrazovka, nezvykle aktivní fanoušci u doběhu.

A jak že jsme to dopadli? (nedělní výsledky)