Velmi rychlé tratě připravil stavitel pro Mistrovství ČR a Veteraniádu ve sprintu konající se uplynulou sobotu v Čáslavi. Historické centrum města bylo příslibem pěkného orienťáckého zážitku.
Už z diskuzí na shromaždišti po doběhu a poté i z příspěvků na internetu bylo patrné, že sprint byl tentokrát více atletickým a méně orientačním závodem. Sám jsem se do Čáslavi těšil, protože k tomuto městu mám určitý vztah a po doběhu jsem byl také trochu zklamaný. V naší kategorii jsme zmíněné jádro města opustili již po třetí kontrole a pak následoval již jenom park, vilková zástavba a závěrečný pytlík v zarostlém lesíku u sportovního areálu. Na druhou stranu takovou pestrost obvykle během krátkého sprintu nezažijeme!
V každém případě to bylo ďábelsky rychlé. I bezchybný výkon, pokud nebyl podpořený opravdu rychlým během, tentokrát nevedl k umístění na předních příčkách. Někteří říčanští účastníci se ovšem dokázali i s tímto poprat a dosáhli pěkných výsledků.
Naše účast by se dala rozdělit na tři různé skupinky – předně to byli účastníci (přesněji účastnice) Mistrovství ČR, dále veteráni, kteří zabojovali v rámci Veteraniády a pak několik mladých závodnic a závodníků, kteří nemohli startovat ve svých věkových kategoriích a tak si vyzkoušeli prestižní DH21 ve variantě B. A možná získali i své první body do Rankingu!
Mezi elitou běžela samozřejmě Bára, které – ač se podle svých slov necítila optimálně – chyběla jenom jedna příčka k účasti na květinovém ceremoniálu, odměňujícím šestici nejlepších. I když se tvářila trochu nespokojeně, myslím, že na první rok mezi dospělými dosáhla velmi pěkného výsledku. V D16 resp. D18 se pokusily prosadit Martina, Ema a Maruška. Nejlépe se vedlo Martině, která skončila 21. a jen o jedno místo a dvě sekundy jí unikla obhajoba licence A!
Mezi veterány se snad vůbec poprvé ve své věkové kategorii objevil Míra a hned ukázal své kvality. Páté místo v H45 bylo nejlepším oddílovým umístěním dne. Tradičně kvalitně zaběhli i Iva (15. v D45) a Petr (16. v H50).
A zbývá mi skupinka mládeže, která kvůli přísným pravidlům či dokonce neexistenci vlastní věkové kategorie běžela již zmíněné DH21B. Snad mohu říci, že všichni z nich se s dospěláckými tratěmi poprali pěkně a vyzkoušeli si, co je v budoucnosti čeká a nemine.
Navzdory určitým pochybnostem o stavbě tratí byl závod uspořádán perfektně, všechno šlapalo a za to rozhodně patří pořadatelům z LPU velké poděkování. A když jsem viděl, že po závodě hned vše balí a cirkus se posouvá na sprintové štafety další den do Pardubic, vůbec jsem jim nezáviděl.
Pár fotek od Báry či Evy:
