Sobota dopoledne, Praha Klánovice, cca 2°C (nad nulou). Proč ztraceni v pralese? 8 let stará mapa a navíc z mapy vymazané cesty. Jen kategorie "Děti" měla správnou mapu i s cestami. Pořadatelé varovali před bohatou hospodářskou činností v lese - tzn. některé oplocenky už nebyly a některé nové přibyly, sem tam nová paseka a naopak původní paseka již zarostlá, prořezané hustníky, ... .
Pár skalních příznivců RIC neodolalo a zúčastnili se tohoto tréninkového závodu zimní ligy. Kotenovi (4ks), Šrámci (2ks), Pelantovi (2ks). V centru potkáváme ještě Michala, který se na poslední chvíli odhlásil a dělal zázemí dětem. Nečekaně se objevila i Zita s Michalem coby psychická podpora. Startovalo se, jak kdo přišel, takže Kotenovy jsem ani nezahlídl.
Protože nemohu psát o dalších členech RIC (nikoho jsem neviděl), tak aspoň pár osobních postřehů pro věrné návštěvníky našeho webu: Vybíhám 2 minuty za Ivcou a doufám, že z rodinného minisouboje vyjdu vítězně. Na první kontrole prožívám první euforii, Ivca přibíhá až po mně. Číslo kontroly nesouhlasí s popiskami. Ztrácíme přes 2 minuty důkladnou obhlídku okolí, zda jsme správně. Vodoteče směřují trochu jinak, proto zkoumám i stáří krmelce, zda je mladší či starší než mapa. Nakonec hodně nejistě cvakáme kleště a celý závod mám v hlavě, zda nejsem disk už po první kontrole. Vidina získat rozhodující náskok už na začátku se nevyplatila hned po 2 kontrole. Poprvé jsem ztracen v pralese. Naštěstí se z dálky blíží Ivca. Jako správný manžel "čekám". Že jsem se ztratil mlčím. Ivca jde na jistotu, bohužel po chvíli jsme ztraceni oba. Odhaduji ztrátu přes 5 minut a když jsme konečně u 3k, rodinný minisouboj začíná nanovo. Ivca jde do vedení. Přidávám, jako bych už finišoval do cíle a neměl před sebou ještě 10km (vzdušnou čarou). Do 8k se s Ivcou vídáme, pak až v cíli. V pralese jsem se ztratil ještě 2x. Dvě kontroly byly na posedech, lezeme nahoru docela vysoko. Kontroly značíme do kartičky voskovkou, místo lampiónů visí nebo leží na zemi mlíko. V druhé polovině závodím se dvěma pány pokročilejšího věku. Těsně před kontrolou je neskutečně rychle předbíhám a okamžitě vybíhám na další kontrolu, abych jim neukazoval své ideální postupy. Všiml jsem si, že oni spíše kráčí a sem tam popoběhnou. Přeběh byl přes 1 km, já kufruju a těsně před kontrolou opět předbíhám (a opět neskutečně rychle) tyto kráčející pány. Jsou seriózní a zatím nic nekomentují. Až když se situace opakuje i na další kontrole, opatrně se ptají, zda běžím kategorii B (12km) nebo A (20km). Všichni běžíme/jdeme stejnou. Na další kontrole opět po kufru potkávám tyto pány a už tak moc seriózní nejsou. Jejich komentáře mi vlily poslední zbytky energie do žil a v závěru závodu jim ukazuji záda. Na sběrce potkávám mistryni světa ve Smiku 2014 Dominiku. Lehce se mi roztřepaly kolena, padám na linu u lavičky přikrytém listím a vrážím holení do betonového sloupku. Dominika je solidární a komentuje: "Já bych po takovém pádu už nevstala". Já vstanu, dokonce bez cizí pomoci a přes bolest holeně na posledních 500m předbíhám o pár sekund mistryni světa. Skvělý pocit nekazí ani skutečnost, že já mám v nohách jen přes 16km, kdežto Dominika 25km. V cíli Ivca ještě není, pár minut jsem na ni získal, ale o žádném převálcování nemůže být řeč.
Já osobně jsem si to užil, pěkný trénink, a když bez cest, tak bez cest, které jsem zcela ignoroval. Teda 2x jsem po ni běžel. Pěkně přes zimu všichni trénujte, ať je to na jaře vidět.
[pe2-gallery album="http://picasaweb.google.com/data/feed/base/user/115438562854657598645/albumid/6087202670012094385?alt=rss&hl=en_US&kind=photo" ]
