Orienťácká sezóna je za námi, tak je čas i na nějaké to odreagování. V pátek 5.12. jsem se vydal na běžecký závod Pražská stovka. Několik čertů jsem potkal už po cestě na prezentaci, ale skutečné peklo jsem zakusil až ve třetí třetině trati. Celkem 130km, 4400m převýšení (a to samé dolů). Startovalo se ve Staré Huti u Dobříše v 23:40, běhalo se nahoru a dolů v údolích kolem Slapské a Štěchovické přehrady, Sázavy a Vltavy až do pražských Modřan. Na start se postavilo cca 350 závodníků, dokončilo 181 (včetně mě).
Na start jsme jeli z Modřan notně posíleným vlakem českých drah. Ve vlaku panovala dobrá nálada, bylo tam teplo, sucho, světlo a všichni jsme seděli. To však mělo brzy skončit. Vlak měl lehké zpoždění, takže se start uskutečnil na návsi ve Staré Huti v 23:40. Už na startu mrholilo, cca 3 stupně. A tma.
Do začátku jsem šel hodně s respektem. Nenechal jsem se strhnout davem a běžel si svoje tempo... vcelku nejkratší cestou jsme doběhli ke Slapské přehradě, na prvním mezičase v Cholíně jsem se držel zhruba v polovině. Vynikající občerstvovačka, nacpal jsem se salámem s pomerančem, cca 10 minut pauza. Jak se brzy ukázalo, šlo ale jen o rozehřívací kolo. Po přeběhnutí Vltavy jsme se pustili do svahů na pravém břehu. Pražská stovka je v tomto vyhlášená, neběhá se po asfaltu, téměř celá trať vede po větších či menších lesních nebo polních cestách nebo pěšinkách, mnohdy zcela mimo cesty... trať je dobře označena malými odrazkami, které jsou po cca 50 m napíchané na stromech. Škoda, že byla tma a mlha, asi bychom si víc užili krásné výhledy na Vltavu pod námi, skály nad námi, potoky Musík nebo Mastník. Na dalších občerstvovačkách jsem si kromě polívky dával vždy pivo pro doplnění jontů... v cíli se mi nohy motaly ale rozhodně to nebylo z alkoholu. Celkem 19krát jsme zklesali na úroveň Vltavy, abychom pak zase lezli do svahů nahoru. Celou noc mrholilo a v sobotu ráno do cca poledne regulérně pršelo. Takže všude bylo bláto... a při sestupech a hlavně mimo cesty ve svazích nad Vltavou to neskutečně klouzalo. Francouz, se kterým jsme se po cestě tu a tam potkávali, to shrnul třemi slovy: "This is crazy". Drobnou krizi jsem měl nad ránem, denní světlo a p+p kombinace mě ale probraly. Nejhůř mi bylo asi 10km před cílem, ale pak jsem z vyhlídky na Závisti uviděl osvětlenou Prahu a to mě vlilo krev do žil. Do cíle jsem se dostal po 25 a půl hodině, 77.místo, považuju to za velký úspěch. Z 130km jsem běžel vlastně všude, kde to šlo - všechny roviny a mírné seběhy, tak třetinu trasy. Zbytek chůze s hůlkami, na celkem šesti občerstvovacích stanicích jsem strávil dohromady tak 90 minut.
Děkuji své ženě Petře, že pro mě v neděli ve dvě hodiny ráno dojela do cíle a dovezla mě domů. A doma že mě přemluvila, abych nespal dole na koberci, a pomohla mi dostat se nahoru do postele. A děkuji skřítkům, že zmizela ta nechutně smradlavá hromada prádla, kterou jsem ze sebe v noci sundal.
Zde je trasa a odkaz na výsledky. A pár fotek ze závodu.
