V neděli, o sedmém říjnovém dni, jsme se v poměrně hojném počtu zúčastnili oblastního sprintu v Mladé Boleslavi. O našich zážitcích, nejen z trati, pojednávají následující řádky...
Oblastnímu sprintu předcházel poslední závod letošní série světového poháru. Předřazení sprintu SP oblastnímu žebříčku bylo pravděpodobně z toho důvodu, aby se fanoušci na reprezentantech pořádně rozcvičili, a pak mohli již v plné síle povzbuzovat Středočechy, Pražáky i Ještědskou oblast. Dalším důvodem byla nejspíše snaha odstartovat reprezentanty dříve než Středočechy, aby po závodě SP už tribuny nezely prázdnotou jako ráno a Středočeši nemuseli dobíhat za trapného ticha. Ovšem třeba takový Hubmann si z toho nic nedělal a arénu v klidu opustil takřka ihned poté, co byl vyhlášen na druhém místě celkového pořadí SP a na doběh Kláry ho ani nenapadlo počkat!
Tak to bylo shrnutí zásadního momentu dne, který bychom si ale mohli rozebrat i trošku podrobněji.
Nedělní ráno pro nás, dobrovolníky pomáhající při SP, začalo poměrně časně a na boleslavském náměstí jsme byly již v půl deváté. Aréna už stála, stejně jako stánek s občerstvením, kam jsme s Barčou zamířily. Ona jako plnohodnotný člen obsluhy, já tam spíše hledala azyl před tím, než vyběhnu na trať jako předběžec. Mým úkolem bylo proběhnout závodní trať a ověřit, že vše funguje jak má - priváty omlíkované, kontroly na místech a pípající, fanoušci fandící...zároveň to byla i skvělá šance, jak se porovnat se světovou špičkou, i když se člověk na SP nenominoval. Po předešlých třech dnech předbíhání knock-out sprintu, sprintových štafet a middlu už ale moc sil nezbývalo, proto byla kopcovitá trať spíše utrpením a nemohla jsem se dočkat cíle. A to nejen kvůli konci fyzického trápení, ale hlavně kvůli skvělé atmosféře, která panovala při samotném závodě SP. Bohužel většina říčanských přijela až na svůj odpolední závod, takže přišla o parádní fandění především českým, ale i světovým borcům. Skalní fanoušci se po skončení sprintu neváhali vrhnout do víru vyklusávajících se reprezentantů a ulovit památeční foto či podpis.
Samotný oblastní sprint se běžel až odpoledne, po vyhlášení SP. Závod nemohu zhodnotit z osobní zkušenosti, neboť jeden sprint za den mi stačil a odpolední OŽ jsem vynechala. Z mapy to ale vypadalo na také pěkný sprint s řadou voleb postupů, nechyběly kopce. Pár jedinců mělo s volbami a někdy i s pořadím kontrol potíže, ale zaznamenali jsme i pár slušných výsledků. Na pořadí to sice nezní tak dobře, ale závod tří oblastí, navíc atraktivní souběžným konáním SP, znamenal mnohem větší počet závodníků i větší konkurenci, než na jakou jsme zvyklí.
V D10 skvěle zaběhla Maja Seidlová, která doběhla na krásném 6. místě z 50 (+1:36). V D12 nejlépe z našich zaběhla Maki na 26. místě ze 66. Ve stejné kategorii stojí za zmínku snad ještě Adélka na 30. místě. V D14 Laura a Martina na 15. a 19. místě ze 40. V H10 byl Luky Kubát 21. z 51 - na to, že prohlásil, že šel pěšky, slušný výsledek. 🙂 V H12 Maty Kubát 28. z 81 závodníků (včetně asi 10 DISKů)! Z dospěláků se sluší pochválit Pavla, který v H45 vybojoval 11. místo z 51, vyhrál Fin.
Byl to pěkný sprint, ten oblastní i ten světový, a kdo nepřišel zafandit ani na jeden ze čtyř dnů SP, může jen litovat, že nezažil skvělou atmosféru skutečně velkého závodu, neviděl v akci světové eliťáky, ani si nezařval z plných plic na Petříně při třetím místě naší sprintové štafety nebo na Valdštejně při senzačním vítězství Dýma na middlu.
