Včera jsme si zaběhali na mapě Holý vrch, se startem u rybníka v Černých Voděradech. Na programu byl hromaďák, abychom se trošku připravili na štafety příští týden v Krčáku.
Nejprve proběhla rozprava k trati, která obnášela především varování před starší mapou a před ražením cizích kontrol. Následovala důkladná rozcvička pod vedením Honzy H. a poté už se jednotlivé kategorie po vlnách vydaly do lesa.
Zatímco dvanáctky, čtrnáctky a dospělí už mezi sebou sváděli líté boje v lese, desítky na svou trať teprve začínaly v poklidu vyrážet. Čekala je normální trať s intervalovým startem, která je po průsecích, pěšinkách a cestách provedla místními hustníky.
Po chvíli klidu, kdy jsem na shromaždišti zůstala zcela sama, se z lesa vynořil Štěpa Němeček, který tak opanoval kategorii DH12 s velmi výrazným náskokem a vyběhl si sladkou odměnu, která byla před startem v rámci zvýšení motivace slíbena prvnímu hochovi a děvčeti v každé kategorii. Jako další se objevila trojice děvčat, kde z finiše nejlépe vyšla Valča jako dámská vítězka, těsně následována Julčou a Klárkou. DH14 i přes chybky ovládla Áďa, chvilku po ní dorazil Tom Kohoutek. V dospělých se pořadí přelévalo až do samého konce, kdy se v cíli vítězové divili, jaktože vyhráli oni a ne ti, kteří byli ještě v pytlíku před nimi. Tedy - jako jasný vítěz se nejprve jevil Vilda. Ten se ovšem vzápětí přiznal, že to diskl a na dotaz, kde přesně, pravil, že skoro všude. 🙂 Následovala Mařka, která se pak při pohledu na mapu všech kontrol pod tlakem dotazu, zda to taky náhodou nediskla, přiznala k disknutí sběrky, aby pak při sbírání pytlíku došla k závěru, že vlastně vzala tu správnou. Tudíž na místě došlo k mylné korunovaci vítězů. Michalovi těsné vítězství před Petrem H. v pánech zůstává, ovšem absolutní vítěz je Mařka, místo které byla jako dámská vítězka oceněna Laura, která se ve finiši vklínila mezi Michala a Petra.
Trénink to nebyl úplně lehký, hlavně kvůli neaktuální a místy už hodně jiné mapě. Někteří si tak v lese pobyli trošku déle, ale všichni to zvládli v pěkném čase. Až na dva výtečníky z DH14 (oni ví), prostřednictvím jejichž příkladu chci apelovat na všechny: všem nám je jedno, pokud jste v lese dlouho proto, že vám to prostě zrovna nejde. V takovém případě oceňujeme bojovnost a snahu kontroly najít za každou cenu a to, že se nevzdáváte. Ovšem, když si v půlce trati nebo možná ještě dřív usmyslíte, že vás to nebaví, takže přejdete do chůze, na kontroly se skoro vykašlete a začnete dělat blbosti rozličného druhu, tak to se nám hrubě nelíbí. Zvlášť, když jste poslední dva, na které v cíli čeká deset jiných lidí víc než půl hodiny, aby vás mohli odvézt domů nebo jít posbírat kontroly, o kterých si naivně myslí, že vy je ještě hledáte. Takže takhle příště ne!
Jinak doufám, že se trénink líbil a děkuji za účast. Speciální poděkování patří Honzovi a Zuzce Havlíčkovým a Mařce za pomoc se sběrem.
