Moderní technologie poskytují jedinečné informace o chování závodníka v lese. S použitím programu QuickRoute je velmi jednoduché po závodě promítnout GPS záznam o pohybu závodníka do orienťácké mapy... a pak analyzovat chyby. Příkladem může být záznam nejmenovaného závodníka z 2. etapy prázdninového WestCupu v Krušných horách.
A zde je komentář trenéra:
K1 – známka 4. Běhat co nejjednodušeji. Od startu po cestě. Nemá cenu běhat azimut mechem a přes klacky, když vedle vede stejným směrem cesta. Za velkou cestou podél hustníku, raději se snažit vyhnout kamenému poli (černý tečkovaný rastr) – kdyby to bylo snadno průběžné, mapař by to do mapy nekreslil… Dále po cestách a podél paseky až ke kontrole
K2 – známka 3. Nejprve se podívám na dohledávku. Najít druhou kontrolu zleva je pro začátečníky obtížné. Navíc cesta, po které se závodník vydal, vede příliš dolů a pak stoupá 6 vrstevnic, tj. 30m nahoru. Jednodušší je postup zprava. Od kontroly zpátky dolů na cestu, pak smažím po rovině po cestě přes velkou paseku. Z křižovatky za pasekou vlevo do lesa po vrstevnici, lekce stoupám, snažím se trefit světlinu v hustníku (je tam šutr, bude vidět zdálky). Pak stále vrstevnice – kámen, kámen dva kameny, od nich začnu klesat do mělkého údolíčka pod skály, kontrola je v protisvahu u kamene.
K3, K4 – známka 1
K5 – známka 3-. Od 4. Nejbezpečnější bylo odrazit se od rohu výrazného hustníku za polovinou postupu. Odtud po vrstevnici pod skalkami přes malé údolíčko ke kameni s kontrolou.
K6 – známka 2-. Krásný dlouhý postup, tohle je pravý orienťák. Výborný náběh na cestu. Zvolena varianta zprava, asi o malinko delší, ale jistota, takže OK. V blízkosti kontroly č.10 to chtělo seknout roh podél paseky, závodník zde zbytečně stoupal, aby pak zase sbíhal dolů. Ideální postup by pak byl podél paseky s oplocenou na cestu a druhou cestou na louku. Závodník zjevně potřeboval občerstvit, takže mířil k občerstvovací stanici. To je v pořádku, chválím – pokud cítíte, že vám dochází energie, je potřeba se napít i za cenu delšího postupu! Po občerstvení bylo lepší běžet po cestě na louku s posedem a přes louku nahoru ke kontrole. Dohledávku chválím.
K7 – známka 1
K8 – známka 3-. Hezký odběh po louce, od posedů bylo třeba jít nahoru azimutem na cestu až k pasece pod hustníkem, odtud seběh dolů, na cestě se zorientovat podle výrazného údolíčka a dvou kamenů, odtud dolů po spádnici ke kontrole. Druhá varianta byla obejít kopec zprava - po cestě do sedla s oplocenou, odtud travers přes dvě dlouhé, zdálky viditelné paseky ke skalkám a na cestu nad kontrolou.
K9 – známka 4. Závodník neměl plán. Chtělo to jít po vrstevnici, hlídat si vlevo dole poslední paseku, nad ní lehce v traverzu nastoupat, aby se vyhnul těm skalám. Pak lehce klesat směr JZ, výrazný hřbítek, mělké údolíčko a pak za kamenama kontrola. Ty kameny člověk uvidí, není to nikterak hluboko pod nimi. Pokud byl závodník ztracen tak drsně, jako byl, dávalo smysl se vydat nahoru ke skalnímu srázu na jih od vrcholové paseky. A od něj to zkusit znova.
K10 – známka 2-. Hezky na cestu, po cestě to chtělo na jistotu přes dvě občerstvovačky až k pěšině a tou ke kontrole (samozřejmě z ní včas odbočit).
K11 – známka 5. Závodník to evidentně zabalil. To se nedělá – vzpomeňte na heslo, které má na dresech oddíl USK Praha – NIKOGDA NEVZDAJU 🙂
