Velikonoční soustředění na jihu Čech

Od Velkého pátku do Velikonočního pondělí jsme se letos soustředili v lesním komplexu kolem penzionu Medenice na jihu Čech, kousek od hranice s Rakouskem. Ubytování, strava i lesní terény byly výborné, počasí vlastně taky (holt jsme běhali v čepicích... ale nepršelo).

Bylo nás celkem zhruba 45, z toho asi 10 teenagerů. Ty jsme požádali o sepsání jejich pohledu na jednotlivé tréninky... očekáváním byla otevřená zpětná vazba s trochou ironie a sarkasmu. No, posuďte sami:

Cesta

Dlouhou cestu na soustředění, kdy někomu bylo i špatně z auta, zkrátilo lízání lízátka. Po příjezdu a podrbání místních koz za uchem, jsme se šli ubytovat do svých pokojů. Sotva jsme si však něco vybalili, už začal první trénink. Čekal na nás had na ostrově. Na to, že to byl první trénink a bylo na něj dost málo času, byl had hodně dlouhý. Někteří si ho museli zkrátit, aby vůbec stihli oběd. A to ještě David R. přiběhl na rozcestí v hustníku a řekl: Ta kontrola je vpravo! Jasně, že byla vlevo. Tam ještě někteří ztratili drahocenný čas zbývající do oběda. Pak se tam ještě objevil Jirka, který odběhl úplně na druhou stranu. Naštěstí všichni stihli teplý pořádný řízek. Všichni si pošmákli i přes krátkou „hádku,“ jestli je lepší kuřecí nebo vepřový. 

napsala: Marťa

 

Sudá-Lichá

   Tenhle trénink byl hlavně o umění neztratit se na mapě za pochodu, ale pro mně se stal soubojem vůle a únavy. Celkově se mi to líbilo, až na ten konec. Ze začátku jsem běžel docela přesně a rychle, potom se mi podařilo minout pár kontrol, a pak jsem začal cítit únavu. Nohy mi těžkly a těžkly, a za chvíli už jsem se jenom tak vlekl. Ani na to mapování jsem neměl energii. Chudák Míra, ten se se mnou musel trmácet od začátku až do konce, ale vsadím se že ten konec si užil, protože po půlce cesty už jsem odpadl a jen jsme šli. A myslím, že byla škoda že jsem byl unavený, protože jinak bych si to užil. Ale co se stalo, stalo se a už s tím nic nenadělám, musím se akorát poučit pro příště.

napsal: Loupežník

Kombotech 

V sobotu dopoledne nás čekal kombotech, i když pro mnoho z nás známý spíše jako kompot, kompůtek, kombucha nebo jiná další podobná slova. Něco podobného jsme absolvovali už i v pátek dopoledne, bylo nám divné, že bychom běželi ten samý typ tréninku a tak jsme moc nevěděli co nás vlastně čeká. Mapově jsme to nakonec všichni zvládli, část z nás se podívali i do Rakouska, kde v jedné části měli na mapě 3 paseky, což se zdálo jako dobrý záchytný bod, ale nikdy netušil, že tyto tři paseky budou ve skutečnosti spojené jednou oplocenkou přes celého hada i mimo něj. Jediná možná cesta byla tedy vyběhnout z hada do bílé prázdnoty a za oplocenkou se zase vrátit, i když někteří zvolili i cestu skrz oplocenku. Mapa ale nebylo to jediné co jsem museli překonat. Někteří z nás se museli "poprat" i s medvědy, kteří jak všichni víme, se v této oblasti hojně vyskytují😉. Naštěstí i toto všichni přežili bez úhony (alespoň tě fyzické), ale někoho si budou teď všichni pamatovat jako toho co se bojí medvědů. 

napsala Maki (ta co se bojí medvědů)

Okruhy

V sobotu 16.4. jsme měli odpolední trénink s názvem „Okruhy“. Trénink spočíval v tom, že jsme běhali proti sobě ve skupinách na stejně dlouhých okruzích. Okruhy byly čtyři. První dva byly ve tvaru kruhu a další dva ve tvaru motýla. V prvních dvou běhala vždy malá skupinka proti sobě. Po hromadném startu se každý napojil na okruh jinou startovní kontrolou a pak pokračoval po okruhu po směru hodinových ručiček. V dalších dvou okruzích běhali vždy dva proti sobě, přičemž každý vyběhl do jiného „křídla“ motýla. Některé souboje byly velice napínavé, jako třeba souboj o první místo mezi Áďou a Laurou. Podle svědků vyběhla Áďa z lesa v klidu s tím, že v cíli nikoho neviděla. Vtom se však z lesa přiřítila Laura a Ádě první místo vyfoukla přímo před nosem. Myslím, že všichni si velmi užili hledání kontroly číslo 40. Ta byla záludná v tom, že byla schovaná v jámě a skoro nikdo ji nemohl najít až na nadanou Maki a Vojtu, který do ní spadl. Navíc byla tato kontrola na všech tratích, takže se jí nikdo nevyhnul. Myslíme si, že se trénink „Okruhy“ trenérům celkově povedl a my jsme si ho moc užili. V sobotu se ještě odehrál zápas ve volejbalu mezi Tomášem, který hrál s Jirkou a Bárou, která hrála s Martinou. Byl to velice těsný a napínavý souboj, ve kterém se holkám nějakým způsobem podařilo zvítězit a porazit kluky.

napsali: Luki a Tom Kohoutci

 

Nočák

Nočák, orientační běh v noci s baterkou. Jako u každého tréninku i při nočáku má každý běžec vlastní styl.  Někdo běží seriózně, někdo méně. Někdo si trénink užívá, jiný se bojí. Někteří běžci u kontroly raději počkají na někoho dalšího, aby v strašidelném lese v noci nebyli sami. Před nočákem se mezi účastníky roznesl příběh o medvědovi, co v lese straší. Jeden běžec prý dokonce medvěda viděl, medvěd ho s čelovkou honil. Chytrý běžec se schoval do škarpy, a medvěd naštěstí zmateně odběhl. Nočák nebyl skvělý jen protože se nikdo neztratil ani nebyl sněden medvědem. Byla krásná hvězdná noc a v lese bylo krásně. Nočák nebyl jen trénink, byl to hlavně super zážitek, jako pokaždé. Příště půjdu zase.

napsal Vojta

 

Plánky

Plán na sobotní večer byl Nočák a následné kreslení plánku,podle kterého každý sám poběží. Kvůli nob předchozího večera jsme ale plánky nestihli nakreslit den předem,ale pouze půl hodiny předem. Díky tomu nám samozřejmě postup zůstal v živé paměti (mně teda ne,ale někomu určitě) .Každému byla přidělena mapa (která nám jistě nezůstala při běhu v podkolence mrk mrk) na překreslení do světoborné bílé mapy pouze s kontrolami a popisky. Všichni jsme se velmi snažili, ať je nás plánek nejhezčí, až se z tvorby map stala hodina výtvarné výchovy. I přes údajné nepoužívaní barviček byly některé plánky skoro dokonalou kopií barevné mapy. Ti,co plánek nevytunili, běželi někdy podle bílé mapy. Nikdo se nám neztratil, nikoho nesežral medvěd (i když v této oblasti sice nežijí, tak od toho někteří nebyli daleko) ani nic takového a všichni v (relativním) zdraví dorazili zpět k ubytovně.

napsala Máňa (která si neumí objednat správné jídlo)

 

Kros

V neděli odpoledne jsme si už potřebovali odpočinout od mapy, tak nám Míra připravil lesní kros. Trať, která sice měřila jen 250 metrů byla fyzicky hodně náročná. Přes fakt hodně kamenů, kmenů, z kopce a do kopce a taky po hlubokém mechu, který běh ztěžoval. Ještě před startem prvních vyhlásila Gábina sázky na vítěze, většina byla asi na Míru a Vojtu Rožka, který mimochodem obhajoval vítězství rodinného člena- Vildy z posledního soustředění. Další sázky pak byly také na Davida, Pavla, Honzu, Lukáše, Tomáše, Jirku a samozřejmě i na Gábinu. Byla tu i snaha vsadit na Týnu (která měla berle), ale to bohužel nebylo dovoleno. Ještě než se odstartovalo, jsme oslovili některé z favoritů se třemi otázkami:

1-      Jak se cítíš před závodem?

2-      Máš nějaký směrný čas/ tempo?

3-      Jakou máš taktiku abys porazil soupeře

Odpovědi:

Vojta: 1- Jsem dobře naladěný.

          2- Směrný čas tak 100 vteřin a tempo 36 km/ h

Míra:  2- Tak abych se nezrakvil

Jirka:  1- Mám se fajn, až na tu krev z nosu.

           2- Můj plán je běžet hodně rychle.

           3- Moje taktika je běžet rychleji do kopce, než z kopce

David: 1- Jsem velmi nervózní, ale mám dost natrénováno.

            2- Běžet 2x rychleji, než ten kdo bude druhý.

            3- Mít 2x delší krok, než ostatní a přeskakovat jámy.

Honza:1- K tomu se nebudu vyjadřovat.

            2- Na toto odpovím až po závodě

            3- Tak vedli jsme dlouhou diskuzi a došli jsme k závěru. Ale nebudu se k tomu vyjadřovat.

Martin: 1- Mám se skvěle.

            2- Můj cíl je nespadnout v kopci.

            3- Být rychlejší, než ostatní.

Po rozhovorech už jsme postupně za mohutného fandění ostatních vyrazili na trať, každý měl možnost trať oběhnout dvakrát- počítal se pak lepší čas. TOP 6 holek a kluků v součtu obou kol si pak zaběhlo finále A a finále B. Jako první odstartovalo finále B holek, kde “běžely” Áďa, Marťa a Máňa. Proč je běžely v uvozovkách? Holky trať vyhodnotily jako nebezpečnou na to se “rvát” o umístění a tak naprostou většinu obešly pěšky. Toto jistě ocenil zdravotník, nikoliv pak diváci kteří holky vypískali. Holčičí finále A už ale bylo zajímavější. Zúčastnily se ho Laura, Maja a Verča H. bylo jasné, že na této úzké trati bude rozhodovat taktika- na většině prakticky nebylo možné někoho předběhnout. A tak Laura, která na startu udělala pár delších a rychlejších kroků udržela vedení až do cíle, i když holky byly celou dobu těsně v závěsu za ní a to v pořadí Maja a za ní Verča. V klučičím finále B se utkali Jirka, Nikola a Lukáš. Tady byli kluci ještě v půlce trati v jednom chumlu, v závěru ale dokázal zrychlit Jirka, za ním doběhl Nikola a na skvělém 6. místě celkově Lukáš. Ve finále A byl očekávaný velký souboj mezi Martinem a Vojtou, kteří měli v rozběhu rozdílný čas jen o vteřinu. Doplnil je pak Tomáš, který čas v rozběhu neměl o nic horší. Dle očekávání byl velký souboj mezi Vojtou a Martinem, i když už to chvílema vypadalo, že má Vojta vyhráno. Martinovi se ale ve finiši podařilo ještě o něco zrychlit a tak cílovou pásku protrhli najednou. A protože fotofiniš nebyl k dispozici vítězi se stali oba. Poslední závod, který se ještě běžel bylo finále mužů ve kterém se utkali Míra, Honza a Ondřej Lhotský. Tady vyhrál Honza, před Ondrou a Mírou. Nutno dodat, že Ondra běžel v bavlněném tričku a vycházkových kalhotech. No a kdo teda vyhrál sázky? Na Vojtu bylo vsazeno hodněkrát a v rozběhu měl o vteřinu horší čas, než Martin. Vítězi sázek se tedy stali ti, kteří sázeli na Martina. A kdo to teda byl? Samozřejmě, že Mišák a také David.

Neděle večer byl ve znamení příprav na pondělní pomlazku. Kluci si pletli pomlazky, na které jim proutky sehnal Ondra a Jirka (díky!). A aby to bylo zajímavější, tak to nebyly jen vrbové proutky, ale i kočičky. Zatímco si kluci pleti pomlazky, některým to trvalo třeba i 2 hodiny 😉. Tak holky barvily vajíčka, majitelé ubytování nám uvařili asi 50 vajec, tak jsme měly co barvit. Iva a Klára přivezli různé barvy a my si s vizuálem vajíček mohly pohrát. Při barvení se nějak moc oblíbenou stala zelená a tak byla půlka vajíček zelená. Zapojily se úplně všechny holky- i ty nejmenší, které si taky namalovaly kraslice. Některé z nás si pak s barvami začaly hrát a michaly všechny dohromady (že Lucko 😁). Když byla všechny vajíčka namalována, tak jsme si je rozebraly....nebo spíš malé holčičky si je rozebraly😉. 

Během nedělního večera  zmizely některým klukům pomlazky, naštěstí je ráno našli. Děkujeme tedy "zlodějům", že nenechali holky uschnout. 

A teď už k pondělnímu ránu, které bylo ve znamení pomlazky. Ty zkušenější holky si už večer zamkly dveře do pokoje a tak ráno měly klid na přípravu před pomlázkou.  Ráno pak probíhalo tradičně, běhání po celém areálu, ale nakonec si všichni kluci svá vajíčka zasloužili. I když někteří místo polívání vodou byli posypáni pískem. 

napsala Barča

nejlepší klucí

nejlepší holky

Štafety

Na Velikonoční pondělí, samozřejmě až po pomlázce, proběhly velikonoční štafety jako třešnička na dortu vydařeného soustředění. Trenéři nás rozdělili do 15 družstev podle zajímavého klíče. Všechny štafety měly síly poměrně vyrovnané. V každém týmu byl gepard, zajíc a myška. Všichni jsme si skvěle zazávodili a fandili z plných plic. Pořadí v cíli vypadalo nakonec následovně: 1. Míra, Lukáš, František 2. Jirka, Petra, Valča 3. Prakin, Verča, Jarda. Velikonoční štafety jsme si společně užili! Děkujeme Davidovi za postavení tratí.

napsal Jirka

tři nejlepší oddílové štafety

Strava

Strava nám byla po celou dobu poskytována přímo na ubytování. Dostávali jsme snídaně, obědy i večeře a dvě svačiny. Pro mnoho z nás toho bylo až až a svačiny jsem ani nepotřebovali, ale našli se i tací, kteří kromě svého jídla dojedli i po ostatních, krom své svačiny si vzali svačinu i od někoho jiného a ještě jim to byla málo. Někteří tak třeba snědli 7 knedlíků s borůvkami. Pro některé z nás byli zklamaní absence švédského stolu při snídaních, místo toho jsem dostávali "jen" talíře s šunkou, sýrem a zeleninou. Přičemž sýr nebyl asi tou nejlákavější snídaní a tak každý den zůstal ve velkém množství nedojezený. U některých jídel jsem si mohli vybírat ze dvou možností, díky čemu občas vznikly debaty i tom, kdo má které jídlo nebo která z možností je lepší. Pár z nás měla také objednaná vegetariánská jídla, což se samozřejmě neobešlo bez minimálně úsměvných historek, jako například česnečka se šunkou jak vegetariánská náhrada za hovězí vývar, pouhé odebrání masa z jídla a podávání jako vegetariánské, bez ohledu na to jestli omáčka byla z toho masa vytvářena nebo když byl kuřecí vývar zazněla otázka: a ani kuřecí nejíš? I přes tyto úsměvné historky jsem se vždy dobře najedli. (a pořádně) Ale na rovinu, všichni víme, že kuřecí řízek je lepší než vepřovej!

napsala Maki

 

Já děkuji našim puberťákům za krásné popisy událostí a tréninků. Kdo na soustřeďku nebyl, přišel o hodně... alespoň si ale může prohlédnout fotky od našeho fotografa Jardy: na Rajčeti zde.

Doufejme, že se vydatný trénink projeví na našich výkonech v začínající orienťácké sezoně!

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality, Soustředění. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.